Nebesa jsou věčná, Země také stále přetrvává.
Nebesa a Země jsou trvalé, protože žijí jen pro sebe!
Proto vědoucí řídí své věci z pozadí, ač ve skutečnosti stojí zcela vpředu.
Nestará se o pocty, ač si ho váží veškeren lid!
Nestaví své cíle do popředí – ale tím je přednostně uskutečňuje…
Vědoucí se chová skromně a zaměřuje veškeré své úsilí na práci pro druhé. Tím se vlastně jeho cíle, ačkoliv je hlasitě nepropaguje, stávají vůdčí ideou celé společnosti a jejich trvalost lze přirovnat k věčnému trvání nebe a země. Vědoucí nestojí o hmotné pocty, protože si je jasně vědom, že opravdu platí „světská sláva, polní tráva“. Aneb, jak pravil Ježíš: „…cokoli učiníte kterémukoli maličkému, mně učiníte…“