280 m.n.m.
Na tichém vrchu 12 km severovýchodně od Kladna, nad obcí Zákolany se rozkládá hradiště Budeč s dosud stojící rotundou.
Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb - valy, které obepínají plochu 22 hektarů a řadí tak budečské hradiště k největším raně středověkým hradištím u nás. Na ploše před rotundou je v terénu vyznačen půdorys kostela p. Marie.
Kostel sv. Petra a Pavla prošel v průběhu více než 1100 let své existence řadou stavebních úprav. Z původní stavby se do dnešních dnů dochovala v téměř nezměněné podobě pouze loď. Loď o tvaru komolého kužele, má lehce oválný půdorys s vnitřním průměrem až 8,6 metrů. Věž je hranolová se dvěma patry sdružených oken. Kněžiště pravoúhlé. Ve věži rotundy jsou zavěšeny dva zvony na ruční zvonění.
Kostel Panny Mariebyl jednolodní s půlkruhovou apsidou a hranolovou věží. Do dnešních dnů se dochovaly pouze základy, které jsou vyznačeny v poli naproti rotundě sv Petra a Pavla.
Význam:
Vznešená, starobylá a mocná aura tohoto místa může u citlivějších lidí navodit klid v duši a povznesení nad problémy okolního světa. Místo vhodné pro meditaci a rozjímání.
Popis:
Hradiště na mohutném terénním bloku (až 280 m n. m.), ukončeném táhlou ostrožnou nad soutokem Zákolanského a Týneckého potoka, u Kovár, Zákolan a Mozolína. Nepravidelně trojúhelníkovou vrcholovou plochu tvoří především pole, na svazích vystupují břidlicové skály. S okolním terénem je plocha spojena skalnatým terénem na jz. (odtud byl i přístup na hradisko), ostatní strany spadají do údolí dosti strmě, s převýšením kolem 50 m. Vnější val obklopoval celé hradiště (plocha asi 22÷23 ha) kromě terasovité části obvodu na sz., kde opevnění není patrné. Byla to mohutná hradba s kamennou čelní lícovanou zdí a dřevěnou konstrukcí vyplněnou hlínou a kamením. Zeď je dochována místy do výšky 60 cm, původně však mohla být až 5 m vysoká, navíc byl před ní příkop 1 m hluboký. Zbudována byla z břidlice a opuky kladené nasucho či spojované jílem. Celková síla opevnění byla 7 m. Na sev a sv. byla připojena ještě dvě malá předhradí. Vnitřní hradiště (akropole) v nejvyšší poloze návrší bylo mnohem menší (nanejvýš 6 ha) a jeho opevnění, o něco starší než vnější val, prošlo zajímavým vývojem: Původně vzniklo už v mladší době bronzové (knovízská kultura) jako val z velkých, neopracovaných kamenů; v nejstarším období slovanské výstavby, kolem r. 800, byl tento materiál použit ke stavbě kamenné lícní zdi dřevo-hlinité hradby, pak ještě asi dvakrát zdokonalené (do konce 10. století), takže v závěru vývoje měla sílu skoro 13 metrů, opukovou čelní zeďa za ní roštovou a komorovou kontrukci dřevo-hlinitého valu se stupňovitým ochozem. Opevnění doplňovaly dvě brány s dřevěnými věžemi a příkop před hradbou, 10 m široký a 3.5 m hluboký.
Na akropoli byly zjištěny samostatné ohrazené dvorce, zřejmě i s patrovými budovami (kamenné přízemí, srubové patro), se kterými byly spojeny dva kostely - nejvýznamnější budovy hradiska - a hřbitovy kolem nich. Rotunda sv. Petra a Pavla (původně jen sv. Petra) stojí na hradišti dodnes, už zdálky viditelná, a jak prokázaly výzkumy v l. 1975÷1980, je skutečně nejstarší dochovanou a stojící kamennou architekturou v Čechách (ze starších staveb na Levém Hradci a Pražském hradě zbyly jen základy). Prošla ovšem od svého vzniku různými úpravami. Okrouhlá loď rotundy pochází z doby knížete Spytihněva, z přelomu 9. a 10. století, jako jediná zachovaná předrománská stavba v Čechách; její podkovovitá apsida byla zbořena v barokní době a nahrazena novostavbou kněžiště (17. stol.), sev. apsida - pohřební kaple - byla dokonce už ve druhé polovině 12. století přestavěna na románskou věž. Tehdy byl také kostel obklopen kruhovým příkopem, tedy patrně samostatně opevněn. Nedaleko od něj k vých., už mimo palisádové ohrazení knížecí rezidence, stál na akropoli ještě obdélníkový, jednolodní tribunový kostelík P. Marie, s podkovovitou apsidou, pocházející snad už ze 2. poloviny 10. století, ale zbořený na počátku 19. století; jeho dochované základy nelze přesněji datovat.
Historie:
Pravděpodobně už v 6. století na tomto místě slovanští žerci obětovali pohanským bohům. Na přelomu 8. a 9. století zde bylo vybudováno hradiště. Když se v roce 895 kníže Spytihněv z politických důvodů rozhodl přejít ze slovanského ritu na latinský, nechal na znamení toho postavit v Praze novou baziliku a na Budči rotundu sv. Petra, kam pozval latinské duchovní (podle některých pramenů z irského kláštera v Modré na Moravě). Při budečském kostele působila latinská škola, kde byl podle legend vzdělán mladý kníže Václav, budoucí národní světec. Skutečnost, že už začátkem 10. století byl na Budči vybudován druhý kostel, zasvěcený panně Marii, dokazuje, že Budeč musela být pro Přemyslovce sídlem velmi významným. Ve 12. století začal význam Budče upadat. V roce 1262 postoupila královna Kunhuta hradiště s oběma kostely vyšehradské kapitule. Budeč se stala nevýznamným farním centrem. Kostel p. Marie zchátral a kolem roku 1820 byl zbořen. Rotunda s přístavbami se naštěstí zachovala, takže se dnes Budeč může chlubit nejstarší zachovalou kamennou stavbou nejen v České republice, ale i v celé severní půlce Evropy. Jeho památka hrála významnou úlohu v národním obrození i v dalším průběhu 19. století. Od r. 1962 je národní kulturní památkou. Výzkumy pracovníků Archeologického ústavu ČSAVv Praze, které tu v návaznosti na starší akce probíhají od r. 1972, potvrdily význam, přisuzovaný Budči nejstaršími českými legendami a kronikami 10.÷12. století.
Rotunda byla postavena na raně středověkém hradišti knížetem Spytihněvem II. po roce 895 a její loď je nejstarší zachovalou kamennou stavbou nejen v České republice, ale i v celé severní půlce Evropy. Rotunda s přístavbami je dnes zasvěcená sv. Petru a Pavlu.
Ve 2. polovině 10. století byl na hradišti postaven druhý dnes už nezachovaný kostel zasvěcený Panně Marii, jehož půdorys je v terénu vyznačen.