Cesta do pravěku

Dobrodružný / Fantasy / Rodinný / Sci-Fi
Československo, 1955, 93 min (Alternativní 82 min)
Režie: Karel Zeman
Scénář: Karel Zeman, J. A. Novotný
Kamera: Václav Pazderník, Antonín Horák
Hudba: E. F. Burian
Hrají: Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Josef Lukáš, Zdeněk Husták, Bedřich Šetena (vypravěč)
Produkce: William Cayton
Střih: Zdeněk Stehlík
Zvuk: František Strangmüller

Celovečerní kombinovaný fantasticko - dobrodružný film, který ukazuje prehistorická stadia vzniku Země, flory a fauny. Nález pravěké zkameněliny je pro čtyři zvídavé kluky výzvou k výpravě do dávné minulosti. Na malé pramičce postupně proplouvají dobou ledovou přes třetihory a druhohory až na samý počátek života na planetě Zemi, přičemž zažijí nejrůznější, mnohdy i nebezpečná dobrodružství. (oficiální text distributora)

Čtveřice chlapců Petr, Jirka, Toník a Jenda se na pramici vydá proti proudu Řeky času na fantastickou výpravu do pravěku Země. Putují postupně přes mladší čtvrtohory (vč. doby ledové), dále třetihory, druhohory a prvohory až k silurskému moři (kde se setkávají s živým trilobitem). Na své objevné plavbě poznávají klima a ekosystémy v jednotlivých epochách Země, pravěká zvířata i rostlinstvo, a zažijí nejedno dobrodružství.

Představitele hlavních rolí filmaři hledali na základních školách. Josefa Lukáše našli při výběru na osmileté škole Na Pražačce (v Praze na Žižkově), Zdeněk Husták byl vybrán podobně ve Zlíně. Nejmladší Vladimír Bejval hrál již dříve ve filmech Pyšná princezna, Honzíkova cesta a Haškovy povídky ze starého mocnářství. Také Petr Herrmann měl filmovou zkušenost. Za jeden natáčecí den každý obdržel honorář 400 korun.

Film je kromě dobrodružné, výtvarné a trikové stránky oceňován též pro svou vysokou vzdělávací hodnotu a vědeckou korektnost (v dané době), danou zejména spoluprací tvůrců s předním českým paleontologem Josefem Augustou. Exteriéry filmu byly natáčeny na slovenské řece Váh, přehradě Souš, u Strmilova na Jindřichohradecku, na zlínské přehradě a na ostrově Rujána v tehdejším východním Německu. Naopak občas uváděná lokalita Osypané břehy u jihomoravského Bzence je málo pravděpodobná.

V roce 1966 vznikla pod názvem Journey to the Beginning of Time upravená americká verze, kterou realizoval producent William Cayton. Snímek byl nadabován do angličtiny, ale především nechal Cayton režisérem Fredem Laddem natočit odlišný úvod a závěr, vystříhat záběry na česky psaný deník a doplnit některé odborné komentáře. Nově natočené části se čtyřmi americkými dětskými herci (James Lucas, Victor Betral, Peter Hermann, Charles Goldsmith), kteří byli zabírání pouze zezadu, se odehrávají v Americkém přírodovědném muzeu. Původní česká verze byla v USA uvedena až ve druhé polovině 60. let 20. století.

Film je z pochopitelných důvodů poplatný paleontologickým znalostem z poloviny 20. století, proto mu nelze nic faktického vytýkat a porovnávat jej s novějšími snímky. Přehled je to nicméně zajímavý a výmluvně ukazuje, jak se naše poznání pravěkého světa neustále vyvíjí. I přes výrazný posun ve znalostech o některých skupinách pravěkých živočichů (jako jsou dinosauři) za posledních sedm desetiletí však byly mnohé aspekty jejich vzezření (velikost, tvar těla apod.) ve filmu zobrazeny víceméně správně.

Film byl vyznamenán na Mezinárodním festivalu v Benátkách a v Mannheimu roku 1959, prodal se do 72 zemí. Jak si posteskla Zemanova dcera Ludmila, film překračuje mnohdy hranice „na černo“. Film měl velký úspěch v zahraničí, především v NDR, USA a Japonsku. Jenom v New Yorku ho promítalo 96 kin najednou, to se žádnému tuzemskému režisérovi před tím ani po tom už nepodařilo. Film je podle serveru Kinobox nejlepším českým sci-fi filmem všech dob.

O snímku se zmínil i Steven Spielberg, řekl že jeho kvalita je vzhledem k době vzniku neuvěřitelná. V jeho filmu Jurský park také můžeme vidět velmi podobnou scénu, kdy ohledávání nemocného dinosaura rodu Triceratops mělo za cíl dostat protagonisty co nejblíže k dinosaurovi na plátně. V roce 2019 byl film digitálně restaurován.

Pravěcí živočichové ve filmu

• mamut (čtvrtohory)
• srstnatý nosorožec (čtvrtohory)
• Smilodon (čtvrtohory)
• Uintatherium (třetihory)
• Phorusrhacos (třetihory)[10]
• Edmontosaurus, ve filmu uveden pod dnes již neplatným vědeckým jménem Trachodon (druhohory)
• Pteranodon (druhohory)
• Brontosaurus (druhohory)
• Stegosaurus (druhohory)
• Struthiomimus (druhohory)
• Styracosaurus (druhohory)
• Ceratosaurus (druhohory)
• Meganeura (prvohory)
• krytolebec (prvohory)
• trilobit (prvohory)

Chlapec Petr opravuje viditelně poničený deník cesty do pravěku, kterou prožil s kamarády Jendou, fotografem Toníkem a nejmladším čiperným Jirkou. – V jeskyni, z níž vytéká řeka, nalezne Jirka zkamenělinu trilobita. Chlapec nedokáže pochopit, kde se trilobiti vzali a proč již nežijí. Kamarádi se mu snaží vysvětlit vývoj Země v pravěku pomocí tabulky, obrázků a návštěvou muzea. Jirka by však chtěl vidět pravěká zvířata živá, ne pouze kostry. V jedné verneovce si přečte, že lidé podnikli cestu do středu Země a objevili živé předpotopní nestvůry. S kamarády se proto vydá na obdobnou „vědeckou“ výpravu. – Kluci na loďce proplují jeskyní a skutečně se dostanou do doby ledové. Na obřím jezeře se najednou objeví kry a ledovec. Nakrátko musí chlapci loďku táhnout po ledu. Utáboří se a u ohně Petr napíše první řádky do deníku. Druhý den plují po volné řece. Pomalu ubývá led a místo něho se postupně objeví keře a stromy. Mezi nimi zahlédnou i živého mamuta. Jirka se hned „pana mamuta“ zeptá, jestli už jsou v pravěku. Večer se dobrodruzi znovu utáboří a benjamínek stále mluví o prvním pravěkém zvířeti, které zahlédli. – Další den si chlapci na břehu všimnou vyšlapané stezky. Po ní dojdou až k malé jeskyni, sídlu pračlověka. Naleznou tu vyhaslé ohniště, kamenné zbraně, kosti, paroží a kly ulovené zvěře, v zadní chodbě i nástěnné malby zvířat. Toník jde dál do lesa, chtěl by si pračlověka vyfotografovat. Narazí na jámu, lidskou past na mamuta. Neopatrně stoupne na okraj a zřítí se dolů. Chlapci mezitím na břehu pozorují souboj dvou srstnatých nosorožců. Zahlédnou i Toníka, celého špinavého od bláta. Nejprve si myslí, že jde o pračlověka, ale nakonec se smíchem kamaráda vyfotografují. Chlapci se utáboří, aby se Toník mohl usušit. Druhý den je čeká cesta ze čtvrtohor, věku člověka, do třetihor, věku savců. – Zde je již klima, fauna i flóra podobná tropům. Z množství zvířat vidí plameňáky, slona, gazely, antilopy, žirafy, šavlozubou kočku i ptactvo. Jirka se zatoulá, ostatní ho jdou hledat. Naleznou ho na břehu řeky s velkou rybou na udici. Dál po řece chlapce zastihne silná třetihorní bouře. Noc proto přečkají v loďce, vzbudí však zvědavost aligátorů. Petr je zažene svítilnou. V tu chvíli si uvědomí důležitost ovládnutí ohně. – Ráno se jde Jirka koupat do řeky. Z větve nad ním ho však pozoruje obrovský tygr. Chlapci jej zaženou ohněm, naskočí do loďky a rychle odplují. Cestou dál cestovatelé vidí na břehu další různá zvířata. Zaujme je zvláštně vypadající kopytník uintatherium. – Po probuzení se jde Petr projít. Všimne si ho obrovský masožravý nelétavý pták phorusrhacos, který ho začne pronásledovat. Na poslední chvíli se chlapci podaří naskočit ke spolucestovatelům na loďku. Výprava pokračuje do druhohor, věku ještěrů. Kluky ohrožují ptakoještěři pteranodoni. Jirka pomocí vesla loď ubrání. Na souši výprava obdivuje zdejší lesy a stromy araukárie a cykasy. Vidí i styracosaura, obrovské zvíře s miniaturním mozečkem, stegosaura, trachodona a brontosaura, jedno z největších zvířat světa. Při západu slunce jsou chlapci na protějším břehu svědky zápasu stegosaura s masožravým ceratosaurem. Stegosaurus se útočníkovi ubrání, ale na následky zranění později zahyne. – Ráno se kluci vydají uhynulé zvíře zblízka prozkoumat. Popíší je, zakreslí, změří a vyfotí. Z práce je vyruší Jirkovo volání a pláč. Jejich loďku rozšlápl obrovitý ještěr. Chlapci se nevzdají a postaví si vor, na němž doplují do prvohor. Prostředí karbonu je plné močálů, jezírek a husté vysoké vegetace, včetně přesliček a obrovských plavuní. Z nich jednou bude uhlí. Dál již vor neprojede, a tak musí pokračovat pěšky. Zvídavého Jirku zaujme cvrkot a najde obří pravážku meganeuru. Když se tvor vznese, následuje jej. Pak ho zaujme obojživelný krytolebec. Ve vodě najde deník výpravy a ubrání ho před dalším obojživelníkem. Toník, Jeník a Petr se na kamaráda, jenž se opět zatoulal, zlobí. Za záchranu deníku mu však večer odpustí. – To se již chlapci dostali na konec svého putování, do období siluru. Všude jsou pouze holé skály a moře, z něhož vzešel život. Na kamenné pláži naleznou mořské řasy, skořápky korýšů a Jirka dalšího, tentokrát živého trilobita. Konečně je nejmladšímu cestovateli vše jasné. Viděl, kolika proměnami prošla Země a jak pomalu se utvářel její dnešní život. Mezi jeho zkamenělým a živým trilobitem stojí přes pět set milionů let. –jl–

První celovečerní hraný film režiséra, scenáristy a výtvarníka Karla Zemana Cesta do pravěku (1955) se ihned stal kultovním dílem pro řadu generací malých i dospělých diváků. Pronikavý úspěch zaznamenal též v cizině a předurčil i postavení Karla Zemana jako předního trikového tvůrce světového formátu. - Čtveřice chlapců se na loďce vydá poznat historii planety Země, protože nejmladší z nich nemůže pochopit, že trilobit, nalezený jako zkamenělina, skutečně před pěti sty miliony lety žil. Jeskynní řekou se malí dobrodruzi dostanou do doby ledové (čtvrtohory), pak přes třetihory a druhohory až do prvohor (karbon a silur), kde benjamínek ke své zkamenělině přidá opravdového trilobita. – Naučné a zároveň napínavé putování chlapců je spjato s trikovými záběry s rozpohybovanou pravěkou zvířenou (loutkoví mamuti či dinosauři inspirovaní kresbami Zdeňka Buriana a konzultovaní s předním paleontologem Josefem Augustou). Trikové scény se po vzniku pozdějších propracovanějších snímků Karla Zemana staly překonanými a „nedokonalými“, zachovaly si však poněkud naivní kouzlo. – Se stejnými dětskými hereckými představiteli vznikl podle námětu a scénáře Karla Zemana ještě krátký film Černý démant (1955; r. Zdeněk Rozkopal, Arnošt Kupčík). – V 60. letech byl film v USA upraven pro tamní distribuci jako A Journey to the Beginning of Time (Cesta do počátku času). Byl přetočen začátek a závěr (na cestu se chlapci vydají z newyorského Central Parku a na jejím konci je čeká velký třesk a vznik planety), s jinými herci, zabíranými zezadu, a s přejmenovanými postavami, děj byl o téměř půl hodinu zkrácen. – Čtveřice dětských představitelů (Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Josef Lukáš a Zdeněk Husták) byla po téměř padesáti letech zvána na několik společenských akcí (předávání cen Český lev 2003 či účast na dětském filmovém festivalu ve Zlíně 2010) a tři z nich účinkovali v dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015; r. Tomáš Hodan). – Městské divadlo Zlín uvedlo v listopadu 2014 na motivy filmu divadelní verzi v dramatizaci a režii Jiřího Jelínka. – Film v obnovené premiéře distribuovala Asociace českých filmových klubů od září 2016 do června 2018 v rámci Projektu 100–2017 pouze pro školní projekce, ke kterým nabízela pracovní a pedagogické listy. – Snímek byl v roce 2018 digitálně restaurován a následující rok opět uveden. –jl–

Prvním z řady legendárních kombinovaných – hraných a animovaných – snímků režiséra Karla Zemana se v roce 1955 stala Cesta do pravěku, která vypráví o cestě čtveřice zvídavých chlapců proti proudu času. Čtyři kamarádi na pramici putují ze současnosti přes dobu ledovou, třetihory a druhohory až do okamžiku, kdy se z oceánu zrodil život. Cestou zažijí hrdinové řadu nebezpečných dobrodružství a pozorně při tom sledují proměny, jimiž během milionů let prošla pozemská fauna, flora i samotná planeta Země. Největší atrakcí divácky populárního snímku byly loutky pravěkých živočichů, inspirovaných ilustracemi Zdeňka Buriana konzultovanými s paleontologem Josefem Augustou. Cesta do pravěku získala ocenění za nejlepší dětský film na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a Cenu kritiky na festivalu v Mannheimu. -ap-