Z Cistercium, lat. názvu Citeaux, místa, kde r. 1098 sv. Robert, opat z Molesme, založil první - opatství mnišského řádu, nazývaného proto cisterciáci. Řád se chtěl navrátit k přísnému dodržování - řehole sv. Benedikta a v protikladu k úpadku, který nastal v Cluny, se vyznačoval obrovskou asketickou přísností ( - askeze). Mateřské opatství, založené zásluhou Bernarda z Fontaines, mělo velmi brzy své první čtyři filiální - kláštery, a to v La Ferté (1113), v Pontigny (1114), v Clairvaux a v Morimondu (1115). Abbates primarii (opati mateřského opatství) zůstali - primasy všech klášterů založených později. Konečné uspořádání provedl třetí opat z Citeaux, Stefan Harding vydáním tzv. Charta caritatis (1119), kterou téhož r. schválil Kalixt II. Byla v ní přehodnocena ruční a zemědělská práce, radikální provádění chudoby a nekompromisní dodržování řehole. Řád se velmi rychle rozšířil a v době smrti sv. Bernarda (1153) měl již 343 opatství po celé Evropě. V r. 1132 vzniklo v Tartu ve Francii první ženské opatství. Ve 14. stol. se také c. nevyhnul určitý úpadek a v 17. stol. se rozdělili na dvě - observance, a to na reformované c., tj. přísnou observanci ( - trapisté), a na c. pravé a vlastní, čili na observanci obecnou. Střídmá a funkční architektura kostelů a opatství, bez zkrášlení a ozdob, dává vyniknout cisterciácké jednoduchosti a čistotě.