David byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval patrně v letech 1013-973 př. n. l. Nastoupil po Saulovu nepomazaném synovi Iš-bošetovi, na nějž byl spáchán atentát bratry Beerotskými. Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (tradice ho považuje za autora mnoha žalmů). Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenána v První a Druhé knize Samuelově a v První knize královské. Podle archeologů a kritických historiků je patrně první nepochybně doloženou postavou biblické historie. Podle historiků i Bible samé byl velmi ambiciózní a v pozdějším věku i proradný a krutý (srv. Bible, 2Sm 11-12).
V katolické církvi je uctíván jako světec. Je připomínán v rámci Připomínky všech svatých předků Ježíše Krista, 24. prosince, samostatně pak 29. prosince.
Atributy: archa, harfa, hlava, obr, prak
Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida, Jišajova nejmladšího syna, který pásl ovce svého otce. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele.Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru. Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David nesl jídlo svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám Pelištejského šampiona, obra Goliáše. Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nakonec nebránil a nabídl mu svou vlastní zbroj. David souboj vskutku vyhrál, když obra zasáhl kamenem z praku a zabil a zajistil tak Izraeli velké vítězství.
Král Saul učinil z vděčnosti Davida velitelem své armády a dal mu za ženu svou dceru. David zvítězil v mnoha bitvách a jeho popularita mezi lidmi rostla až do té míry, že Saul začal žárlit a pokoušel se jej zabít. Saulův syn jej na královu nevraživost upozornil, a tak David prchá do divočiny.
Saul i jeho syn Jonatan padli v bitvě s Pelištejci a David jejich smrt oplakával. A tak se David vrátil, aby vládl Izraeli jako pomazaný král, jenže sever země ovládal druhý Saulův syn. Propukla mezi nimi válka a Saulův syn byl zavražděn. Vrazi Davidova protivníka donesli Davidovi hlavu své oběti doufajíce, že dostanou odměnu. Avšak David je obvinil ze zločinu. Po této události se v Hebronu sejdou starší Izraele, aby Davida s konečnou platností ve věku 30 let potvrdili na trůnu.
Jedním z nejvýznamnějších činů krále Davida bylo dobytí Jeruzaléma na Jebúsejcích. David si také podmanil okolní království Edom, Moab, Amon a Aram. Zajímavá je také jeho tolerance Saulových potomků. Samozřejmě, ani David nebyl dokonalý. Dopustil se cizoložství s Bat-šebou, které se pokusil zakrýt úkladnou vraždou jejího muže. Z obou činů byl usvědčen prorokem Nátanem. První dítě, které se Davidovi a Bat-šebě narodilo zemřelo po porodu. Druhým dítětem byl Šalomoun, Davidův nástupce. Největším nebezpečím pro Davidovu vládu se stala vzpoura jeho syna Abšoloma, který dokonce obsadil Jeruzalém. Pří potlačování vzpoury byl Abšolom zabit. David pak předal vládu Šalomounovi a zemřel. Vládl celkem 40 let.
Narodil se v Betlémě v Judsku jako osmý syn Jišaje, Efratajce z Judova kmene (Juda zn. Ten, kdo vzdává chválu) a byl jako mladík od Samuela, kterého poslal Hospodin, pomazán za krále Izraele (1 Sam 16, 6—13), protože původní král Saul zklamal a po provinění ještě hledal pomoc u věštkyně.
David, po pomazání od proroka Samuela, byl povolán k Saulovu dvoru do Gibeje jako vynikající hudebník a hráč na citeru. (1 Sam 16, 18—23) Z Gibeje se David vrátil ke svému stádu ovcí. Tehdy Izraelité byli nuceni bojovat proti Filištíncům (Pelištejcům), kteří vtrhli do západní části judské pahorkatiny. Saul a jeho lidé se děsili jejich Goliáše, který vyzýval, aby zástupce Izraele s ním svedl souboj, po kterém se strana padlého stane otroky vítězů. David se dostal na bojiště jako posel a dodavatel potravin pro bratry a velitele. Byl skutečně příliš mladý na bojovníka, ale byl zvyklý chránit ovce před divokou zvěří. Viděl, že se každý bojí postavit proti Filištínci (Pelištejci), který tupil "řady živého Boha", proto se přihlásil a tohoto mohutného ozbrojence přemohl pomocí praku a kamene. Jeho vlastním mečem mu pak uťal hlavu, načež se nepřátelé Izraele dali na útěk.
Saul vzal Davida k sobě, ale již při návratu, sotva uslyšel chvalozpěv na Davidovo vítězství, začal na něj žárlit. Podle příslibu se David stal královým zetěm, když se oženil s Míkal, ale Saul si přál jeho smrt. Jónatan pak na otci Saulovi vymohl přísahu, že Davida nezabije, přesto po dalším Davidově vítězství nad Filištínci (Pelištejci) hodil po něm Saul kopím, ve snaze přibodnout ho ke stěně a když mu unikl, nařídil služebníkům, aby ho zabili. Přestože byl Saulem opětovně ohrožován, nevztáhl na něj David ruku ani když ho měl v moci. Další Davidovou ženou se stala po Nábalově smrti prozíravá Abígajil.
Saul po návštěvě věštkyně utrpěl porážku a jeho synové, včetně Jónatana, byli pobiti. Neunesl svou prohru a zprávu, že Bůh dá trůn Davidovi a spáchal sebevraždu. Všechny izraelské kmeny pak přišly k třicetiletému Davidovi a prohlásily ho králem. V Chebrónu kraloval nad Judou 7 let a šest měsíců a po dobytí Jeruzaléma zde vládl nad celým Izraelem 33 let.
David nejprve dobyl skalní pevnost Sijón, nazval ji "Město Davidovo" a začal budovat hradby. Vzal si další ženy z Jeruzaléma, s nimiž měl syny i dcery. Skrze proroka Nátana mu mimo jiné Hospodin přislíbil: "Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky." (2 Sam 7,12-13) Dále přislíbil, že Davidovi své milosrdenství neodejme, jak naopak učinil Saulovi.
V Bibli nejde jen o Davida, ale o "následnictví Davidova trůnu", o Boží milosrdenství a o příslib Mesiáše, skrze kterého království jeho předka Davida potrvá na věky.
David dosáhl mnoha vítězství a obdařen mnoha milostmi měl množství žen a to nejen židovských. Z jeho synů jsou nejvýznamnější dva. Šalomoun, druhý syn Batšeby, bývalé ženy Chetity Uriáše, na jehož smrti David nesl vinu a s jehož ženou se dopustil cizoložství. Ke svému hříchu se však přiznal, litoval ho a konal veřejné pokání a tak získal opět milost.
Absolon, kterého měl David s Maakou, proslul vzpourou proti otci. Lstivě získával náklonnost izraelských mužů a v Efrajimském lese došlo k boji mezi nimi a služebníky Davida, jehož služebníci měli příkaz šetřit Absolona. Ten, když před nimi prchal na mezku, vlasy a hlavou se zachytil na stromě a Jóab ho zabil oštěpy. David pro jeho smrt plakal.
Po čtyřiceti letech kralování, ve věku 70 let, když se přiblížil den jeho smrti, svému synu Šalomounovi důrazně řekl, aby byl rozhodný a mužný, aby dbal na to, co mu Bůh svěřil a neuchyloval se od jeho nařízení a přikázání. Utvrzoval ho v důvěře v Hospodinovo slovo a povzbuzoval k věrnosti celým srdcem i duší. Jeho památka ať slouží k tomu i nám.
Tradiční názor připisuje Davidovi knihu žalmů.