David byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval patrně v letech 1013-973 př. n. l. Nastoupil po Saulovu nepomazaném synovi Iš-bošetovi, na nějž byl spáchán atentát bratry Beerotskými. Je představován jako spravedlivý panovník - nikoli však dokonalý - stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (tradice ho považuje za autora mnoha žalmů). Jeho život a vláda je v Bibli zaznamenána v První a Druhé knize Samuelově a v První knize královské. Podle archeologů a kritických historiků je patrně první nepochybně doloženou postavou biblické historie. Podle historiků i Bible samé byl velmi ambiciózní a v pozdějším věku i proradný a krutý (srv. Bible, 2Sm 11-12).
V katolické církvi je uctíván jako světec. Je připomínán v rámci Připomínky všech svatých předků Ježíše Krista, 24. prosince, samostatně pak 29. prosince.
Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida, Jišajova nejmladšího syna, který pásl ovce svého otce. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele.
Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru.
Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David nesl jídlo svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám Pelištejského šampiona, obra Goliáše. Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nakonec nebránil a nabídl mu svou vlastní zbroj. David souboj vskutku vyhrál, když obra zasáhl kamenem z praku a zabil a zajistil tak Izraeli velké vítězství.
Král Saul učinil z vděčnosti Davida velitelem své armády a dal mu za ženu svou dceru. David zvítězil v mnoha bitvách a jeho popularita mezi lidmi rostla až do té míry, že Saul začal žárlit a pokoušel se jej zabít. Saulův syn jej na královu nevraživost upozornil, a tak David prchá do divočiny.
Saul i jeho syn Jonatan padli v bitvě s Pelištejci a David jejich smrt oplakával. A tak se David vrátil, aby vládl Izraeli jako pomazaný král, jenže sever země ovládal druhý Saulův syn. Propukla mezi nimi válka a Saulův syn byl zavražděn. Vrazi Davidova protivníka donesli Davidovi hlavu své oběti doufajíce, že dostanou odměnu. Avšak David je obvinil ze zločinu. Po této události se v Hebronu sejdou starší Izraele, aby Davida s konečnou platností ve věku 30 let potvrdili na trůnu.
Jedním z nejvýznamnějších činů krále Davida bylo dobytí Jeruzaléma na Jebúsejcích. David si také podmanil okolní království Edom, Moab, Amon a Aram. Zajímavá je také jeho tolerance Saulových potomků.
Samozřejmě, ani David nebyl dokonalý. Dopustil se cizoložství s Bat-šebou, které se pokusil zakrýt úkladnou vraždou jejího muže. Z obou činů byl usvědčen prorokem Nátanem. První dítě, které se Davidovi a Bat-šebě narodilo zemřelo po porodu. Druhým dítětem byl Šalomoun, Davidův nástupce.
Největším nebezpečím pro Davidovu vládu se stala vzpoura jeho syna Abšoloma, který dokonce obsadil Jeruzalém. Pří potlačování vzpoury byl Abšolom zabit. David pak předal vládu Šalomounovi a zemřel. Vládl celkem 40 let.