Modlitby na shromáždění (džama'a)
1. Shromáždění řídí imám vybraný z přítomných věřících. Musí být vybrán na základě svých náboženských znalostí a zbožnosti.
2. Imám stojí sám vpředu, ostatní věřící stojí v řadách za ním, všichni jsou obráceni ke qible. Shromáždění lze sestavit dokonce i jen ze dvou osob: imáma a jednoho věřícího.
3. Po ohlášení modlitby imám recituje Fátihu a doplňkovou pasáž z Koránu hlasitě při ranní modlitbě a ve dvou prvních dílech modlitby při západu slunce. Když imám recituje nahlas Korán, ostatní ho zamyšleně a pokorně poslouchají. Neopakují po imámovi Fátihu ani žádnou jinou pasáž.
4. Když imám zakončí Fátihu, věřící pronesou "Amen". Imám se po úkloně napřímí a řekne: "Sami'a-l-láhu liman hamidah" (Nechť vyslyší Bůh toho, kdo Ho chválí) a ostatní odpovídají těmito slovy: "Rabbaná laka-l-Hamd" (Budiž ti chvála, Pane).
5. Věřící by měli imáma v jeho pohybech následovat, nesmějí ho však předbíhat. Kdyby někdo imáma v nějakém pohybu předběhl, byla by jeho modlitba neplatná.
6. Modlitba při shromáždění neplatí, jestliže imám neoznámí, že vykonává roli imáma. Rovněž věřící musí prohlásit, že následují toho kterého imáma v modlitbě, jíž pronáší.
7. Jestliže někdo přijde na shromáždění po začátku modlitby a připojí se, musí, i kdyby promeškal jednu nebo více částí, sledovat imáma. Když imám dokončí závěrečnými mírovými pozdravy bohoslužbu, opozdilci se k němu připojí, ale postaví se a nahradí díly, které promeškali. Když se člověk ke shromáždění připojí během klanění před vztyčováním, pohlíží se na něho, jako kdyby se k modlitbě připojil od začátku příslušného dílu. Jestliže se však připojí během kterékoli polohy po klanění, promeškal celý díl, a musí jej nahradit individuálně, jakmile imám dokončí modlitbu.
8. Naskytne-li se příležitost k modlitbě při shromáždění, neměl by ji muslim promeškat. Modlitba při shromáždění je hezkým projevem jednoty cíle a činu, pluralitní zbožnosti a pokory před Bohem, projevem účinné solidarity mezi muslimy, veřejného pořádku a společného smýšlení.
Islámské shromáždění je kladnou odpovědí na nejbolestnější problémy lidstva, které plynou z rasové diskriminace, společenských kast a lidských předsudků. Při společných modlitbách není v islámu rozdíl mezi králem a poddaným, boháčem a chudákem, bělochem nebo barevným člověkem, mezi jednotlivými třídami, předními nebo zadními lavicemi, lidmi v soukromých nebo veřejných lavicích. Všichni věřící stojí a modlí se těsně jeden vedle druhého nanejvýš disciplinovaně bez jakýchkoli světských úvah.