fa
čín. pro sa. dharma
fubo mišó izen
jap., dosl.: "před narozením vlastních rodičů"; zenový výraz, který poukazuje na pravou čili buddhovskou přirozenost (buššó), jiný výraz pro honrai no memmoku.
Fudóči šimmjóroku
jap., "Záznam o božském jasu nehybné moudrosti", spis jap. zenového mistra Takuana. Předložil v něm principy zenové praxe, v nichž srovnává duševní stav zenového žáka s člověkem, který praktikuje jap. cestu meče (kendó).
Fugen
jap. pro Samantabhadra
fugjó ni gjó
jap., dosl.: "ne-konání v konání"; zenový termín pro spontánní jednání, které v srdci-duchu (kokoro) jednajícího nezanechává stopy. Vychází z hlubokého osvícení. Je to nezáměrné konání, jež je přirozenou, okamžitou reakcí na určitou situaci. Předpokladem tohoto jednání je džóriki, bez něhož nelze dosáhnout stavu vědomí, potřebného k fugjó ni gjó. K tomuto stavu vědomí též patří, aby jednající nebyl zaměřen na výsledek svého konání, ba dokonce aby si při konání nebyl vědom, že jednajícím je jeho vlastní ohraničené já (ego). To je bez osvícení nemožné.
Představu o ne-konání v konání nacházíme již v taoismu (wu-wej), který podstatně přispěl k utváření čchanu.
fuhózó
- jap., dosl.: "pokladnice předávání dharmy";
- předávání buddhadharmy v dlouhé tradiční linii patriarchů (sošigata), jež vychází od Buddhy Šákjamuniho;
- ten, kdo předává buddhadharmu a je tedy součástí tradiční linie patriarchů, vycházející od historického Buddhy.
Fukan zazengi
jap., "Obecný výklad principů zazenu"; spis jap. zenového mistra Eihei Dógena, který po svém návratu z Číny sepsal jako obecné uvedení do praxe zazenu. Zdůraznil v něm, že zazen není prostředkem k osvícení, protože člověk sám poté, co zažil osvícení, praktikuje dále zazen, což je základní praxí všech buddhů. Vývoj pokračuje neustále dál.
fukasecu
jap., dosl.: "nevyslovitelné"; zen, stejně jako všechna mystická učení všech kultur a dob tvrdí, že to, čeho lze dosáhnout při osvícení (kenšó, satori), uniká jakékoli pojmové výpovědi. Na zažití fukasecu spočívá pro zen tak typické varování před ulpíváním na přesném znění posvátných písem, která mohou být pouze prstem, jenž ukazuje na měsíc, nikoli však měsíc sám.
Je to také nevyslovitelnost zenového zážitku, která dovoluje zenovým mistrům, aby se v mondó a hossenu s takovou oblibou uchylovali ke gestům beze slov jako výrazovému prostředku, transcendujícímu mluvené sdělení.
fukašigi
jap., dosl.: "nemyslitelné"; to, co přesahuje logické, pojmové zachycení, co přesahuje rozum; zázračné, nevyčerpatelné. Podle učení zenu je nejvyšší skutečnost, pravá či buddhovská přirozenost (buššó) mimo myšlení, tedy fukašigi. Avšak, i když je nemyslitelná a nepochopitelná, je bezprostředně dosažitelná. Zážitek tohoto nemyslitelného je to, co se označuje jako osvícení (kenšó, satori).
fukatoku
jap., dosl.: "to, co nelze zachytit"; neuchopitelný, ne-podstatný charakter všech jevů. Protože podle buddhistického pojetí všechny jevy jsou v závislosti na přímých a nepřímých příčinách (innen), obejdou se bez jakékoli nepomíjivé substance a jsou vlastně prázdné (jap. kú, čín. kchung, sa. šúnjatá).
fukjó
jap., dosl.: "odříkávání súter"; zenový výraz pro společné odříkávání súter mnichy v zenovém klášteře.
furjú mondži
jap., dosl.: "neomezovat se na (posvátné) spisy"; nezávislost praktikujícího jedince na posvátných spisech, která je jednou z charakteristik zenu.
fusa
jap., přibl.: "čaj pro všechny"; čajová oběť pro obyvatele zenového kláštera od věřících, kteří klášter podporují.
fusacu
jap. způsob čtení čín. znaků, jimiž se do čínštiny přepisuje sa. slovo upavasatha (čín. pu-sa). Fusacu je buddhistický obřad, sahající až k Buddhovi Šákjamunimu, který se koná v zenovém klášteře dvakrát měsíčně a při němž jsou obnovovány sliby (šiguseigan). Fusacu vyžaduje vyznání se z přestupků proti buddh. přikázáním (džúdžúkai) a usmíření s karmou, jež z toho vyplývá.
fusecu
jap., přibl.: "šíření slova"; obecný výklad buddh. učení v zenovém klášteře; viz též teišó.
Fušikaden
jap., viz nó
fušizen fušiaku
jap., dosl.: "nemyslet dobře, nemyslet zle"; zenový výraz pro překonání dualistického pohledu na svět, který všechny jevy posuzuje a rozděluje na dobré a špatné, žádoucí a odpudivé. To je stav vědomí, který může být realizován pouze při osvícení (kenšó, satori) zážitkem rovnosti všech jevů.
Výraz fušizen fušiaku pochází ze slavného příběhu zenové tradice o 6. patriarchovi Chuej-nengovi (Enó).
fušó
jap., dosl.: "nenarozený"; "nezrozené". Zenový výraz pro svět absolutna, pravé skutečnosti, v němž neexistuje zrození ani smrt, vznik ani zánik, čas ve smyslu "před a potom".
futan kú
jap., dosl.: "nic než prázdnota"; náhled, že pravá či buddhovská přirozenost (buššó) všech jevů není ani existencí, ani neexistencí, nýbrž obojí, a přece žádné z obou, podle toho, z jakého stanoviska jsou jevy pojednávány. Poukaz na neodlišenost relativního a absolutního, transcendující každou pojmovou srozumitelnost, jež je vyjádřena v krátké formulce Mahápradžňápáramitá hridaja sútry (jap. Maka hannjaharamita šingjó, Sútra srdce): "Tvar není nic než prázdnota, prázdnota není nic než tvar". Výraz futan kú je použit v protikladu k tankú ("pouze prázdnota"), jímž jap. mahájánský buddhismus označuje učení těch buddh. škol, které na základě logické analýzy konstatují neexistenci všech jevů a popírají jejich současnou existenci. Jednota tvaru a prázdnoty není dosažitelná cestou logické analýzy, je prožita pouze v hlubokém osvícení.