Nyní přichází chvíle velmi zvláštní, kdy řady skeptiků, ateistů a agnostiků budou opovržlivě špulit rty, podezřívavě se dívat na toto místo a pohlížet na slova jenž budu pronášet možná značně s despektem s pocitem, že tato přednáška je pouze senzacechtivá záležitost. Vím, že to co zde budu říkat, se někomu bude zdát, zvláště po přednáškách mých kolegů jako méně exaktní a vědecký přístup a nechci jim to vyvracet, protože můj přístup, pracovně jej pojmenujme "magický", pracuje jinými metodami a jinými způsoby dokazovaní subjektivní pravdy, než exaktní věda. To co my považujeme za důkaz, stačilo býti důkazem lidem před mnoha staletími a pro nás by to tak, alespoň pro tuto chvíli, mohlo zůstat.
Ovšem nenutím nikoho z Vás přijmout toto chápaní světa a mluvím o tom proto, že pro pochopení určitých věcí, o kterých budu mluvit je nezbytně nutné o základních principech promluvit, abychom měli základ pro možné uchopení této tématiky a eventuelním dotazům a následné diskusi.
Záměrně se ve své přednášce budu vyhýbat tématu hradní kaple, neboť toto téma si velmi dobře připravili mí kolegové a přátelé Arborius a Arex. Bohužel pro nemoc se Arex nemohl dostavit a tak jejich společné výsledky přednese pouze Arborius
Základy magického chápání světa v kontextu hradu Houska
Hrad Houska je dle mého názoru, stejně jako mnoho jiných míst (např. Obří Hrad na Šumavě nebo hora Říp), energeticky velmi silná oblast. Ptáte-li se co je to energie a energetická oblast, velmi zjednodušeně to shrnu tak, že mnozí lidé, ať už od prastarých filosofií, náboženství až po kulty, hermetické řády a sekty současnosti, věří a pracují s pojmem, jenž se nazývá éter, akáša, energie, gaia, [ejn sof], bůh a vše znamená totéž. Že celou naší existencí, časoprostorem prolíná jistá síla, určitý aspekt, jenž je tu silnější tu slabší a z něhož je možné čerpat a pracovat s ním. Existují také určité energetické body, kde se tato "síla" kumuluje a práce s ní je tam mnohem jednodušší. Jedno z těchto míst, je, dle mého názoru, na Housce. Každý trochu vnímavější člověk, zde pocítí cosi, co možná nedokáže definovat a pojmenovat, ale třeba cítí určitou nevolnost, radost, smutek, strach či jinou velmi silnou emoci. Možná někoho z Vás mrazí v zádech. Nevím zda centrum tohoto uzlu je přímo pod hradem, osobně si myslím, že spíše na vrcholu tohoto kopce a navíc si myslím, že hrad Houska díky tomuto není vůbec symbolem a koncentrátem tzv. negativních sil, ba právě naopak. Díky umístění na tomto tzv. dračím uzlu má obrovský energetický potenciál. Toto potvrzují i slova současného kastelána hradu, který na můj dotaz co si on o záhadách a tajemnostech hradu myslím, odpověděl, že jsme na nejlepším místě.
Magická prehistorie
Tento fakt, dřívější civilizace cítili mnohem lépe a více a také s ním dokázali pracovat a využívat ho. Ať už to byli Keltové a jejich druidští kněží nebo Slovanští šamani. Každopádně to byli lidé, kteří dokázali tyto síly využívat a tento akumulátor použít a otevřít tak třeba bránu do tzv. jiných světů vnímání. Zde si dovolím lehce odbočit. Magie a hermetismus vůbec chápe svět stvoření v několika úrovních. Minimálně svět hmotný a svět astrální, které se navzájem prolínají a navzájem ovlivňují. Jak praví Hermes Trismegistos ve své Smaragdové desce, to co je dole je i nahoře a co nahoře to je i dole. Rozdělení je více, např. kabbalistické světy acilut, berijah, jecira, asiah, ale nám stačí pouhé rozdělení na svět hmotný a astrální s tím, že do astrálního světa lze pronikati za určitých podmínek, obzvláště ve stavech tzv.změněného vědomí, při meditacích, magických rituálech, pod vlivem halucinogenů, psychoaktivních látek atp.
Zde na Housce je dle mne tzv. brána otevřena natolik, že dovolí relativně jednoduché prolínání obou světů, včetně návštěv z obou stran. Jsem přesvědčen že např. keltští druidové, slovanští šamani aj. této brány využívali a vytvořili podmínky pro trvalé otevření této tzv. "brány". To hezky koresponduje s pravděpodobný výkladem jména hradu z gaelštiny GEA(S)TAM, vyslovováno Gos-ca, případně z dnešního welštiny GIA(S)T, vyslovováno Gos-c. V obou případech jde o stejný význam, který znamená brána.
Tedy prapůvodní osídlení této krajiny, ať už to byli pralidé a jejich kmenoví čarodějové, Keltští druidové, Markomani či Slované, má na svědomí další trochu tajemný vývoj této krajiny včetně později vystavěného hradu Houska. Myslím si, že právě tyto národy, tuto obránu buď poprvé otevřeli naplno nebo alespoň ji využívali a tím vychodil cestičky do jiného světa a tak oboustranně otevřeli tuto "bránu" do jiných světů.
Svatá Ludmila
V kontextu s hradem Houska a jeho tzv. pohanským podhoubím souvisí i kauza sv. Ludmily. Sám kult Housky, podpíraný i oficiálním výkladem na hradě tuto souvislost potvrzuje a proto bych rád této kauze věnoval chvilku času.
Ludmila též zvaná svatá pocházela z rodu Pšovanů, kteří pobývali v oblasti Mělnicka a blízkého okolí. Slavibor Pšovský (otec Ludmily) byl první kdo nechal postavit v oblasti nynějšího hradu Houska sídlo. Je dosti pravděpodobná, že jako jeho dcera toto místo často navštěvovala a vycítila mnoho ze sil tohoto místa.
Legendy hradu Houska říkají, že zde v okolí je místo, kde Ludmila prováděla keltské obřady, které je svým charakterem velmi vyjímečné. Sám kastelán hradu toto místo zná a mí přátelé toto místo také objevili. Ovšem zde dochází k první mystifikaci. Dovolil bych si upozornit, že Ludmila v žádném případě Keltkou nebyla a dokonce během svého života přijala křesťanský křest, za muže si vyvolila Bořivoje, popularizátora křesťanství v Čechách. Sv. Ludmila, manželka Bořivoje, matka Vratislava a Spytihněva, babička sv. Václava, rozhodně Keltkou nebyla. Keltové byli naprosto odlišnou etnická skupina, která má se Slovany pramálo společného (Jazykovědou jsou Keltové označováni jako předindoevroský národ, slovanský a keltský kult se prakticky nedochoval - srovnávat tedy nelze, a co se chronologie etnik na našem území týká, tak Keltové byli vystřídáni Germány, Markomany a Langobardy, teprve potom okolo poloviny 6. stol. začali přicházet Slované). O jejím náboženském založení se mnoho neví mnoho, snad jen to, že jakožto příslušnice státní elity musela být křesťankou. O okolnostech jejího křtu není příliš mnoho známo, ani její stáří v době přijetí křtu, tím méně o době předtím. Ale pravděpodobně křest přijala brzo po svém manželovi. Též není známo zda a jestli kdy pobývala v oblasti Housky, "panství", či spíše úděl jejího otce lze velice nepřesně lokalizovat.
Tedy shrnuto a podtrženo:Svatá Ludmila nebyla Keltka, není prokázáno zda vůbec v okolí Housky pobývala a zda v oné výše zmíněné svatyni, kdy prováděla jakýkoliv obřad. A pokud ano, pak to byl spíše obřad nekeltský, pravděpodobně křesťanský nebo tzv pohanský (pohanský zde znamená nekřesťanský a nekeltský). Tedy je dosti pravděpodobné, že jakási žena, ať už to byla Ludmila či někdo jiný, v okolí Housky jakési rituály prováděl a jistě to byla osoba, která věděla co činí a lidová slovesnost tuto situaci mohla zkomolit na akce slavné světice sv. Ludmily. V té době byla okolní obyvatelstvo ještě pod vlivem nekřesťanského náboženství, které velmi prosazovalo ženský aspekt duchovního života, můžeme říci ženský element božství okolní krajiny. Viz. Pán a Paní (zdůrazňována Paní) v novodruidské filosofii a též v novodobém hnutí Gardnerovy Wiccy.
Záhadná Houska v průběhu věků
Nyní se budeme věnovat několika událostem v historii Housky a zkusíme se na ni podívat pod drobnohledem oka esoterního a začneme události téměř prvotní a tou je založení dřevěného hradiště Slavomirem Pšovským pod názvem Housek nebo Houskov. O dokončení stavby nám vypovídá kronika Václava Hájka z Libočan: "…A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy ten hrad byl pustý zuostaven..."
Podívejme se v jaké době se toto stalo. Kraj byl ovlivněn různými kulturami a mýty Keltů, Markomanů, Langobardů, Slovanů a jiných kmenů, kteří zde více či méně pobývali včetně zkazek duchařských, strašidelných plných ďáblů, pekel různých druhů a barev a přehršel roztodivných čertů, ďáblů a démonů. Křesťanství se jen velmi pozvolna šířilo a tak venkov, jimž okolí Housky dozajista bylo, zůstalo netknuto. Lidí jenž uměli s energetickým potenciálem zacházet nebylo mnoho a navíc ne každý byl ochoten lidem vládnoucím těmito schopnosti uvěřit a tak brána zůstala otevřena všemu a všem. Tak je možné, že prostí venkované plni mýtů viděli to, co viděti chtěli. Nepopírám, že touto branou mohli proudit do "našeho" světa objektivně viditelně entity démonické, elementálové, elementárové a egregory všeho možného, ale spíše zastávám názor, že zvýšený energetický potenciál dovolil lidem viděti obrazy astrálního světa. A pak člověk, který nebyl patřičně poučen mohl získat mnohé obrazy jenž neomylně určil jako duchy a démony pekelné.
S další podobnou pověstí se setkáme v 17. století (1612) , když, cituji "…seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a jí ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli, vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemysleli, než že to je vchod do pekla…" Myslím, že zde došlo k něčemu podobnému, muž jenž byl odsouzen k smrti, byl již tak dost vyděšen nadcházejícím potenciálním trestem smrti, měl nervy rozjitřené strachem z toho, že se spouští po laně do temnot pekelných (jistě znal všechy znásobené pověsti týkající se hradu Houska) byl vystaven obrovskému energetickému potenciálu brány "jinam". Jakoby nahlížel z okna do rozlehlých plání astrálních a viděl vše, co mu mohlo přijít jako obraz pekelný se všemi atributy démonů a ďáblů. Vždyť viděl něco co viděti bylo zapovězeno, co tehdejší násilná rekatolizace jasně presentovala coby obrazy pekelné a kacířské. Každý člověk jenž pracuje s astrálním světem prochází určitými stupni zasvěcení, kde se zbavuje strachu a dogmatické zaslepenosti, by mohl získat určitý "magický" vhled a poznání presentace astrálních obrazů. Proto onen vězeň nepřipraven a nezasvěcen musel nutně být k smrti vyděšen a co nedokončily nervy, to dokončila zvýšený energetický potenciál hradu Houska, zbaven regulace v podobě kaple (ta byla nahoře).
Tedy kdyby opravdu všichni věřili, že Houska je branou pekelnou, riskovali by životy nejpřednějších mužů Českého státu, jenž zde měli své državy a vládli tomuto území? Opravdu by tolik riskoval např. Václav II., Hynek Berka z Dubé, pán Jan ze Smiřic, Jan Smiřický, Jindřich z Dubé, Tobiáš Hrzán z Harrasova, Valdštejnové v čele s Albrechtem z Valdštejna? Obzvláště v době silného křesťanského vlivu by vlastnictví pekelného hradu a úmyslné pobývání na něm bylo spíše známkou kacířství, než odvahy a síly ducha v intencích křesťanského dogmatu. V dobách středověku, kdy navzdory inkvizici a křesťanskému vlivu měla magie, alchymie a okultismus vůbec velký vliv na střední a vyšší vrstvy, dovedla k určité míře pochopení - všichni věděli čím je Houska vyjímečná a snad právě proto nebyl v polovině 17.století zbořen i když byl údajně zchátralý a všechny vnější stavby ochranného charakteru již postrádal. K čemu jinému takový hrad, než k využití této brány?
Jedna z pověstí tvrdí, že hradní kaple má fungovat jako zátka do pekel. To že křesťanství využívalo místa, kde dříve stávali menhiry a jiné tzv. "pohanské" svatyně pro místa svých křížů, kaplí a kostelíků je známá věc (neboť využívaly už "zavedené" energetické kanály) a že by se snažili toto místo využít pro větší slávu svého Pána (Adonai) je docela dobře možné. Vždyť kaple je postavena v gotickém stylu, který jako jedinný má výrazné esoterní aspekty. Vždyť legendy praví, že základy gotiky přivezli křižáci ze svatého města. Tedy na bránu s obrovským energetickým potenciálem jen nasadili přístroj transformující přirozenou energii v tu jejich, křesťanskou. Ovšem to, že se jim to tak zcela nepodařilo, je jasné už jenom z pověstí, které se nadále okolo hradu šířili i poté co kaple stála. Tedy zcela jistě tok energie nedokázali usměrnit celý. O síle kaple se může přesvědčit každý, kdo ji navštíví, mně se dostalo cti, že jsem mohl v kapli přespat a zažít noc i překrásné svítání. Ale myslím, že o hradní kapli budou podrobněji pojednávat mí kolegové a tak se tématicky posunu dále a toto téma nechám zcela na nich.
Oront je další postavou z pověstí a také vládne magií a to černou (ponechám úmyslně bez povšimnutí chybné barevné dělení magie). Oront je švédským vojákem a souží kraj co by čaroděj a loupežník a také při jeho skonu, rukou vesničanů, je známo jasné spříznění s magickými rituály. Patrně byl dalším z mnoha jenž dokázali sílu Housky využít ve svůj vlastní prospěch. Patrně zcela náhodně zavítal na Housku a poznal její skrytou sílu. Usadil se zde a začal svých znalostí a schopností využívat. Nicméně díky své neslavné historii ulpěl v lidové slovesnosti na rozdíl od mnoha dalších okultně skrytých postav v historii celé Housky.
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál …
Shrnutí
Nyní se již blížíme ke konci mých slov a měli bychom bilancovat k čemu jsme se vlastně dobrali. Veškeré naše výsledky se někomu nemusejí zdáti autentické a já je prosazuji pouze coby svou teorii a nic víc, ale ani nic míň.
Tato teorie vychází z základního axiomu, že hrad Houska stojí na místě energeticky významném a toto místo za mnohá staletí neztratilo nic ze své síly. Před staletími byla tato síla využívána druidy, kněžími, rabíny, mágy i mnoha dalšími lidmi pro svoji velkou sílu. Během let se toto místo stalo vyhledávaným akumulátorem přírodního energetického potenciálu a snad pravě proto, pro lepší využití a snad ochranu tohoto potenciálu zde bylo vystavěno sídlo. Nejdříve Pšovanské hradiště a později gotický hrad. Hrad jako takový včetně hradní kaple měl usměrnit tok energie jediným akceptovatelným směrem a to ke křesťanskému dogmatu. Tento záměr, jak se můžeme přesvědčit z mýtu Housky nevyšel zcela.
Toto místo se tak stalo otevřenou branou mezi dvěma světy. Světem lidí a světem, chcete-li, nelidí. Tak tomu bylo již staletí před vznikem hradu Houska a patrně tomu tak bude ještě nějaký ten rok po této konferenci. Díky svému obrovskému potenciálu bylo toto místo otevřeno astrálním energeticky hladovým bytostem, můžeme je nazývat elementály, upíry či démony a ti prodchli celou krajinu určitým stigmatem démonického tajemna. Byly to ti první co čekají za dveřmi třinácté komnaty. Naši předci to věděli, někteří možná jen tušili. A ti kdož věděli postavili Housku. Postavili ji na správném místě a správným způsobem. Byl to hrad původně gotický, tento styl je natolik nadchnutý mystikou a posvátnou geometrií, že vhodné použití jistých stavebních prvků zaručilo mnohé. Byla to regulace neovládaného toku tajemna do našeho světa. Pro některé méně znalé mohla být opravdu synonymem zátky do pekla.
Kdysi jsem narazil na názor, že nyní tuto bránu hlídá jistý služebný duch nejmenovaného mága, jenž zabezpečil takto nebezpečný vstup pro neznalé. Loňský rok se ke mně dostala informace, že v současnosti se na hradě schází čas od času skupina lidí a potenciál Housky využívá. Možná k této tématice by mohl něco říci sám kastelán hradu a tuto informaci vyvrátit a nebo potvrdit.
Shrnuto a podtrženo - celá oblast Housky je skvělým magnetem jak pro positivní síly i pro síly tzv. zlé. Projekce určitých entit se může projevovat tak, jak se můžeme v některých příbězích dočíst. Ovšem valnou část zajisté působí jen rozjitřené nervy a lidská fantazie, jenž podléhá kouzlu tamní atmosféry. Takže nečekejme peklo s adresou Houska 666:-)) Vždyť jak už jsem jednou podotkl, sám kastelán tvrdí, že zde je to nejlepší místo na světě. Já nevěřím na čertíky a strašáky, které bloudí po okolí a starší lidi. Ale věřím v prezentaci bytostí, které mohou být, bohužel, vykládány jako ďáblové a démoni. Toto místo není apriori špatné. je jako oheň. Dává sílu, kterou můžeme použít buď k ohřátí pokrmu nebo k zapálení lesa.
Důkaz se nedozvíme, pokud opravdoví odborníci na tuto oblast, mágové a lidé zabývající se hermetismem prakticky, kteří budou mít punc autenticity (za první republiky bych takto důvěřoval např. Dr. Janu Keferovi, Františkovi Kabelákovi či Pavlu Kohoutovi a jiným špičkám oboru) neprovedou průzkum těchto míst. Takoví "odborníci", kteří si hrají s virgulí (tím se nechci nikoho dotknout) nemohou proniknout do nitra problému, natož jeho řešení. Ovšem dalším problémem je, že i kdyby k něčemu takovému došlo (pomíjím souhlas skeptických majitelů hradu Houska) stejně výsledky nebudou všeobecně společností uznávány pro svou pavěděčnost. Přijme je pouze relativně malá cílová skupina lidí, kteří tyto důkazy chápou stejně věrohodně jako jakékoliv jiné.
Symbolika archanděla Michaela je na freskách v hradní kapli je dosti výrazná. Ale už na začátku musím říci, že na severní straně kaple to není archanděl Michael jak se běžně uvádí, ale hrdina boží Archanděl Gabriel. Lze to poznat nejen z jejich oblečení ale také alegorie a atributů jim přiřazených.
Archanděl Michael velitel nebeského vojska předvádí duše před trůn boží. On je prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jest také klíčníkem nebeské říše. Je tradičně zobrazen na jižní straně. Jih je tradičně světovou stranou, kterou obývá Slunce ve východu a své kulminaci tedy poledne, astrologicky pojmenované Medium Coeli, střed nebe. Jest to tedy strana světa a nesilnějšího slunečního vlivu pod níž Michael spadá.
Naproti tomu, je o Sever, o kterém tradice hovoří jako o místě zajetí. Tradice hovoří, že sever je místem našich nohou, místem naší tělesnosti a naší země. Oproti tomu je tedy Jih místem naší hlavy a vykoupení.
Staří hvězdopravci a mágové dávných dob říkali, že ze sevru, severní strany Nebe (Severní polokoule) pochází všechno zlo. Sever staří nazývali Immum Colei, hlubina nebe. Zde vládne Luna a archanděl Gabriel. Jest poslem božím, knížetem andělů a vykonavatelem testů na vzpurných andělích (Kniha Henochova). To on je klíčníkem ke světu zla a záporné polaritě astrálního světla jenž je na půlnoci.
Zde je vidět na první pohled onu polaritu. Michael, Slunce, duch, světlo, den, poledne, versus Gabriel, Luna, duše, tma, noc, půlnoc. Zde je nutno také zmínit, proč se ve středověkých grimoárech a tak rozšířených učebnic lidové magie jako např: klíčky Šalamounovy, říká že čas duchů je půlnoc.
A tedy pokud chcete evokovat nebo přivolat ducha uděláte to o půlnoci. Jest to prosté Luna coby representant duše, noci, a měsíčního světla je paní přízraků a duchů. Jest to také pud, pudové impulsy luna je symbolem plodící přírody. Jest to plodivá síla astrálního světla zobrazovaného jako had, nebo drak, příšera, démon… to proti této pudovosti bojuje Archanděl Michael na jižní straně.
Bojuje kopím tedy kovovým hrotem, kov-železo jest přiřazeno tradicí archandělu Samaelovy jenž představuje planetu Mars. I této síle je přiřazen jih. Tedy železo ve službách slunce ničí démony lunárního světa. Proto se duchové bojí železa (Mečů, kopí) neboť je ničí. Slunce představuje vůli a víru jenž ovládá tento pud tohoto draka v nás.
Jest to zdánlivý boj polarit jenž je ve skutečnosti podmínkou veškerého života. Archanděl Michael na jižní straně je zobrazen s kopím, které zabodává do draka. Tato scéna jest dobře popsána v Apokalypse Sv.Jana:
Zjevení Janovo
12:7 I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho.
8 Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi.
9 I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou.
10 A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí.
11 Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.
12 Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.
Zdroj: https://cody.mysteria.cz