Tetragram JHVH patří k četným jménům Boha bible (Exodus 3,14), k nimž ještě v talmudské době přibyla další. Problémy vznikaly z toho, že jejich rozmanitost mohla být chápána mylně jako polyteismus, jejich různé pojmy jako specifická funkce ve vztahu k člověku. Zatímco jméno Boží Elohim znamená soudcovský úřad Boha, je JHVH vykládán jako zjevené jméno Boží a je v hagadě znamením vyvolení Izraele Bohem a aspektem Boží milosti. Už v raném židovství byl tetragram vyslovován jen při určitých kultovních příležitostech, při ostatních bylo používáno oslovení Adonai (Pán). Tetragram překládá řecká Septuaginta jako Kýrios, latinská Vulgata používá Dominus. V současné době se významově toto jméno překládá jako "jsem, který jsem zde pro tebe". Ekumenický překlad bible (1986) používá nejčastěji překlad "Hospodin". V talmudské době se soustředily spekulace o JHVH do tajemného Božího jména, které mělo mít v úplné formě 4, 12, 24, 48 a 72 písmen. Plně vypsanému Božímu jménu, ale i napsanému tetragramu byly připisovány magické síly, např. k oživení Golema. Takové spekulace používala kabala; dále byly spjaty se Sefirotem, to znamená s 10 pračísly nebo účinnými silami Boha, které určují pozemské události.
יהוה
přepisováno jako JHVH, v českých překladech bible překládané jako Hospodin, (ze staroslověnského „Pán“), ve Vulgátě jako Dominus, v Septuagintě jako Κύριος. Někdy nazýván jako tetragram (čtyřpísmeno). Jedná se o vlastní Boží Jméno, které bylo podle tradice vyslovováno jednou ročně veleknězem v Chrámě na Jom kipur. Po zničení Chrámu bylo jeho vyslovování zapovězeno. Namísto něj se při četbě bible a modliteb vyslovuje jméno אדני – Adonaj, „Pán“, nebo השם ha-Šem, „to Jméno“. V bibli je vokalizováno buď podle vokalizace slova אדני (což vedlo některé lidi k výslovnosti jména jako „Jehova“), nebo podle slova אלהים – Elohim – „Bůh“. Zákaz braní jména nadarmo se vztahuje i na psaní, proto zbožní židé, pokud musí, píší raději ה׳ (zkratku pro השם), případně v jiných jazycích „B-h“, „G-d“, „G-tt“ atp. V mišně a v jiné rabínské literatuře se vyskytuje opis pod zkratkou הקב״ה, což znamená הקדוש ברוך הוא (ha-Kadoš, baruch hu) – Svatý, budiž požehnán, ev. variace רבונו של עולם, רבון העולמים (Ribono šel olam, Ribon ha-olamim), „Pán světa“ nebo „Pán světů“, což jsou formulace velmi oblíbené v liturgii.
V tradičním podání se jedná o složeninu tří variant slovesa být (להיות) a to variantu perfektní (minulý čas), imperfektní (budoucí čas) a participium (překládané jako přítomný čas) – היה – הוה – יהיה , haja – hove – jihje, dosl. byl, je, bude. Slovo „být“ se v přítomném čase v hebrejštině normálně nepoužívá. Boží Jméno má tak tentýž význam, co „bytí“, „existence“, „bezčasý“, „věčný“.
Biblisté označují tetragram za jméno pocházející z judsko-jeruzalémské tradice, kterou si možná přinesla poslední skupina hebrejských kmenů, která pod vedením Jozua přišla do Izraele a dříve příchozí hebrejské a západosemitské kmeny ovládla. Tuto teorii podporuje i fakt, že existovalo velké napětí mezi severem a jihem a mezi Jehudou (Judou) a zbylými kmeny.
Zhruba od středověku se vyskytuje i výraz „Adošem“, který vznikl kombinací slov אדני a שם. Proti tomuto značení, které bylo obvyklé především mezi aškenázskými židy, byla vedena silná polemika již od pozdního středověku (především polský rabín David ha-Levi Segal). Většinou rabínských autorit je toto označení považováno za znevažující a nesprávné, přesto je možné se s jeho užíváním setkat v některých ultraortodoxních aškenázských komunitách.