většinou bývá právě tato modlitba používána ke kontemplativní modlitbě; navenek se jedná o opakování krátké modlitební formule: »Pane, Ježíši Kriste, Synu Boží smiluj se nade mnou, hříšným« (někdy bývá ještě poněkud zkrácena či omezena jen na vzývání Spasitelova Jména nebo na pouhé »Hospodi, pomiluj«) a to buď ústy nebo v mysli. Nazývá se to také „vnitřním dílem" či „modlitbou srdce" – je to vrcholná duchovní činnost křesťana otevírající vnitřní duchovní zření; podrobněji viz pravoslavnou literaturu tomuto tématu věnovanou (v našem nakladatelství vyšlo: „Schiigumen Herman: O modlitbě"). „Začkoli budete prosit v mém Jménu, to učiním, aby oslaven byl Otec v Synu" (Jan 14,13). „Není žádného jiného jména pod nebem, daného lidem (než Jméno Ježíše Krista), skrze něž bychom měli spaseni býti" (Skut 4,12). „Kdo bude vzývat Jméno Páně, spasen bude" (Joel 3,5; Řím 10,13). „Bůh povýšil Ježíše nade vše a dal Jemu Jméno, které je nad každé jiné jméno" (Filip 2,9). „Skrze Něho budeme vždy přinášet Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů vzývajících Jeho Jméno" (Ježíše Krista) (Židům 13,15).