Usáma bin Ládin (أسامة بن محمد بن عوض بن لادن, Usáma bin Muhammad bin Avad bin Ládin[3]; 10. března 1957 Rijád – 2. května 2011 Abbottábád[4]) byl arabský terorista. Pocházel z prominentní saúdskoarabské rodiny bin Ládinů a patřil k zakladatelům teroristické organizace al-Káida, kterou až do své smrti vedl. Byl hledán pro spojení s útoky na americká velvyslanectví v Dar es Salaamu, a Nairobi ze 7. srpna 1998, při kterých bylo zabito více než 200 lidí, a byl podezírán z podílu na mnoha dalších útocích po celém světě.
Jako mudžáhid bojoval Usáma bin Ládin proti sovětské invazi do Afghánistánu. USA ho obvinily z inspirace a podpory útoků proti americkým občanům, zejména se jedná o teroristické útoky 11. září 2001. V prvním rozhovoru pro pákistánské noviny z 28. září 2001 popřel zapletení do útoků i to, že by o nich věděl, a obvinil americkou vládu z podpory Izraele a útisku Palestinců. Ve své první videonahrávce po 11. září ze 7. října 2001 tvrdil, že „zničením, díky Bohu, nejvěhlasnější budovy byla Amerika zasažena Alláhem v nejzranitelnějším bodě“. Později publikoval nahrávky, na kterých se k útokům přiznává mnohem otevřeněji. Za útoky z 11. září nebyl nikdy právně obviněn. V červenci 2007 vyhlásil senát USA odměnu 25 milionů amerických dolarů za informace vedoucí k jeho dopadení. Od roku 1994 byl bez státní příslušnosti poté, co ho jeho země vyhostila.
Usáma se narodil 10. března 1957 v Rijádu v rodině saúdského stavebního magnáta. Jeho otec pocházel z Jemenu[3] a matka byla Syřanka. Během studií ekonomie a managementu na univerzitě v Džiddě se stal členem Muslimského bratrstva. Poté, co sovětská vojska v roce 1979 podnikla invazi do Afghánistánu, se Usáma odebral do Pákistánu, odkud finančně a materiálně podporoval afghánské mudžáhidy bojující proti sovětské okupaci. Při svých aktivitách využíval značného majetku, který zdědil po svém otci.
Se svými 5 manželkami (Najwa Ghanhem, Khadijah Sharif, Khairiah Sabar, Siham Sabar, Amal Ahmed al-Sadah) měl 20 potomků (Abdallah, Saad, Omar, Hamza, Abdul Rahman, Amer, Osman, Mohammed, Fatima, Iman, Laden, Rukhaiya, Nour, Ali, Safiyah, Aisha, Kadhija, Khalid, Miriam, Sumaiya).
V roce 1984 založil Abdalláh Azzam, palestinský muslimský radikál z Jordánska, v pákistánském hraničním městě Péšávaru základnu zvanou Maktabu l-chidamat, kde se soustřeďovali příznivci mudžáhidů. Základna byla z převážné části financována Azzamovým přítelem Usámou bin Ládinem.
Ve stejné době bin Ládin s Azzamem odešli do Afghánistánu, na území držené mudžáhidy – v příštích letech se bin Ládin zdržoval převážně právě zde. V roce 1986 bin Ládin založil na afghánském území nedaleko pákistánských hranic výcvikový tábor nazvaný Masadda, tj. „Lví hrad“, kde byli soustředěni a cvičeni muslimští bojovníci z mnoha arabských zemí, především z Jemenu, Egypta, Alžírska a Saúdské Arábie.
V roce 1988 bin Ládin, poprvé nezávisle na Azzamovi, založil v Afghánistánu vlastní centrálu džihádu (svaté války) pod názvem al-Káida, tj. „Základna“. Ta se postupně stala koordinačním centrem bin Ládinových teroristických aktivit rozšířených do celého světa.
Po útoku na budovy Světového obchodního centra a na Pentagon 11. září 2001 označila americká vláda bin Ládina za organizátora celé akce. Spojení bin Ládina s útoky z 11. září proběhlo velice rychle: ještě ten samý den hlavní americká média spekulovala o možnosti jeho zapletení; a podle výpovědi předsedy zpravodajského výboru Senátu Davida Borena, tehdejší šéf CIA, George Tenet, v okamžiku, kdy se (v jeho přítomnosti) dověděl, že Světové obchodní středisko bylo „napadeno“, zareagoval slovy: „Víte, toto má všude na sobě otisky bin Ládina“. Colin Powell den po útocích zahájil rozhovory s Pákistánem s perspektivou jej USA předat.
V průběhu přelomu září a října 2001 Spojené státy žádaly po Tálibánu vydání bin Ládina z Afghánistánu, ve kterém v tu dobu přebýval. 28. září byl zveřejněn rozhovor s Usámou bin Ládinem, ve kterém prohlásil, že do útoků z 11. září nebyl zapleten. Tálibán chtěl důkazy, které by bin Ládina z útoků z 11. září usvědčovaly, a možnost, aby byl souzen podle práva šaría. Spojené státy nebyly schopny nebo ochotny tyto důkazy dodat. Po neúspěšných jednáních Spojené státy spolu s vojsky tzv. Severní koalice (resp. mezinárodně uznávané afghánské vlády) na Tálibán zaútočily (nejdříve vzdušnými nálety a poté pozemními vojsky). Nálety trvající týden měly na svědomí desítky lidských životů z řad civilistů. Tálibán v té době žádal, aby nálety ustaly a 14. října 2001 změnil své stanovisko a byl ochotný započít jednání o vydání bin Ládina, což ale George W. Bush odmítl.[28] Severní koalice následně tamní režim Tálibánu vytlačila z hlavního města a většiny území země s výjimkou horských a pohraničních oblastí.
Usáma bin Ládin nebyl do května 2011 dopaden. Jeho místo pobytu bylo neznámé a nebylo ani zcela jisté, zda žije. Předpokládalo se, že by se mohl skrývat v afghánských či pákistánských horách. Od pádu vlády Tálibánu se objevilo několik nahrávek s jeho hlasem, jejichž pravost potvrdili i odborníci (i když zůstává nejasné, kdy byly pořízeny).
Organizace al-Káida se přihlásila k některým dalším teroristickým útokům, například k výbuchům v egyptských hotelech na Sinaji 7. října 2004.
FBI bin Ládina dlouhodobě uváděla na seznamu nejhledanějších osob; na jeho dopadení vypsaly americké úřady odměnu 25 milionů dolarů, která byla v roce 2007 zvýšena na dvojnásobek (další dva miliony dolarů nabízela profesní sdružení pilotů.)[29][30] Podle oficiálního vyjádření FBI byly důkazy spojující bin Ládina s útoky 11. září jasné a nevyvratitelné. Ke stejnému závěru se přiklonila i britská vláda, která však upozornila, že důkazy získané skrze zpravodajské zdroje jsou kvůli přísným pravidlům předkládání soudních důkazů, stejně jako kvůli zájmu na ochraně zdrojů, stěží uplatnitelné u soudu. Usáma bin Ládin tak na seznamu nejhledanějších osob byl uveden pouze jako pachatel útoků na velvyslanectví.