Médecins Sans Frontières/Lékaři bez hranic jsou mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí. Organizace byla založena v roce 1971 skupinou francouzských lékařů a novinářů, kteří měli přímou zkušenost s hladomorem v Biafře. Poskytuje zdravotnickou pomoc ve více než 60 zemích světa s více než 2 500 mezinárodních a 29 000 místních spolupracovníků.
V zemích, ve kterých nefungují nebo zcela chybí jakékoliv zdravotnické struktury, poskytují Lékaři bez hranic zdravotní péči, provozují kliniky, vykonávají chirurgické operace, bojují s epidemiemi, provádějí očkovací kampaně. Lékaři bez hranic rovněž pracují v odlehlých a těžce přístupných oblastech a také školí místní personál. Zabezpečují provoz výživových center pro podvyživené děti, provozují programy psychologické pomoci a ošetřují pacienty postižené infekčními nemocemi, např. tuberkulózou, spavou nemocí či HIV/AIDS. Hlavním cílem těchto aktivit je poskytnutí lékařské pomoci populacím, které nemají přístup ke zdravotnickým službám.
Svědectví
Lékaři bez hranic využívají různých možností a prostředků k tomu, aby mohli informovat veřejnost o krizových situacích, pokud je to nezbytné ke zlepšení situace postižených. Cílem práce Lékařů bez hranic je zmírnění lidského utrpení, ochrana lidských životů a zdraví a znovunavrácení úcty k lidským bytostem a základním lidským právům.
Jen nepatrná část populací, které se dostanou do stavu ohrožení, se stane objektem zájmu médií. Týmy Lékařů bez hranic jezdí do míst, o kterých mnozí lidé nikdy před tím neslyšeli, aby tam pomáhali těm, kteří se stali oběťmi přírodních katastrof nebo válek.
Pracovníci Lékařů bez hranic své zkušenosti po návratu z misí využívají pro podávání svědectví o tom, co viděli. Pro Lékaře bez hranic je zvyšování informovanosti o těchto populacích a o situaci, ve které se nacházejí, velmi důležité. Kdykoliv je to možné, poskytují pracovníci rozhovory a pořádají prezentace. Lékaři bez hranic také pořádají výstavy a vydávají publikace s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o těchto krizích.
Lékaři bez hranic informují o porušování základních lidských práv a o zločinech páchaných na obyvatelstvu. Vyvíjí tlak na odpovědné představitele států prostřednictvím přímé konfrontace, mobilizace mezinárodního společenství a prostřednictvím zveřejňování svědectví ve světových médiích. Ve snaze vyhnout se kompromisům a manipulacím zůstávají Lékaři bez hranic za všech okolností neutrální a nezávislou organizací.
Většina příjmů organizace pochází ze soukromých zdrojů. Lékaři bez hranic se tímto snaží být finančně nezávislí a zajistit si tak ve svých humanitárních misích možnost rovnocenného přístupu ke všem lidem v nouzi.
Organizace Lékaři bez hranic byla založena v roce 1971 a od té doby rozvíjí své programy humanitární pomoci po celém světě.
vysídlenému obyvatelstvu
V uprchlických táborech často žijí tisíce lidí v katastrofálních podmínkách. Lékaři bez hranic – často i ve spolupráci s jinými organizacemi – zajišťují výstavbu zdravotnické inftrastruktury, poskytují zdravotní péči a snaží se zabránit vypuknutí epidemií. Kromě toho zajišťují stavbu latrín a dodávky pitné vody.
Většina uprchlíků jsou lidé vysídlení ve své vlastní zemi. Předpisy na jejich ochranu v tomto případě ale neplatí. Lékaři bez hranic však při své práci mezi uprchlíky a vysídleným obyvatelstvem žádné rozdíly nedělají.
3. Nouzová zdravotnická pomoc v případě přírodních katastrof
Od základní péče k dlouhodobé pomoci
Po přírodních katastrofách potřebují ti, kteří přežili, kromě ošetření zranění také co nejrychleji střechu nad hlavou, ochranu proti nepříznivým podmínkám, pitnou vodu a potraviny. Pracovníci organizace Lékaři bez hranic přilétají do krizových oblastí s humanitární pomocí hned v prvních dnech po katastrofě a pomáhají zajistit postiženým základní potřeby. Kromě toho provádí očkování místních lidí a kontrolují situaci s cílem zabránit vypuknutí epidemií.
Po odeznění přírodní katastrofy Lékaři bez hranic zůstávají na místě, budují zdravotnická centra, pomáhají při čištění studen a očkují děti.
4. Rozsáhlé očkovací kampaně proti epidemiím
Akce místo reakce
Obávaná meningitida (zánět mozkových blan) se šíří rychle. S každým zakašláním se bakterie roznáší dál a epidemie se šíří tím rychleji, čím vyšší je počet lidí žijící v jedné chatrči. Ke spuštění očkovací kampaně proto stačí několik málo případů a postupně musí být očkováni všichni z blízkého okolí. Očkovací programy se kromě meningitidy zaměřují i na spalničky a žlutou zimnici. Spalničky probíhají v Evropě většinou bezproblémově, ale pro oslabené a podvyživené děti z rozvojových zemí jsou často smrtelné. V uprchlických táborech se proto očkuje preventivně. Očkovací látka musí být udržována v konstantní teplotě, což je při tropických klimatických podmínkách nebo ve velmi chladných oblastech pro logistiky jeden z nejdůležitějších úkolů.
5. Vyživovací centra v oblastech postižených hladomorem
Zásobování potravinami a poskytování zdravotní péče
Hladomor je jen zřídka způsoben přírodní katastrofou. Sucho, záplavy a jiné přírodní katastrofy sice způsobují nedostatek potravin, hlavní příčinou jsou však spíše katastrofy způsobené lidmi: války, nucené přesídlování skupin obyvatelstva nebo znemožnění zemědělských aktivit na zaminovaných polích. V důsledku nedostatku potravin trpí nejvíce děti. Samotná výstavba vyživovacích center pro podvyživené děti však problém hladomoru nevyřeší – musí být zjištěny jeho příčiny. Nemají totiž za následek pouze hladomor, mohou také bránit dalším zásahům humanitárních organizací (např. v případě občanské války může být vyhladovění obyvatel používáno jako válečná strategie). Lékaři bez hranic tedy neposkytují pouze zdravotní péči, jednají také s odpovědnými představiteli a zasazují se o to, aby měli zabezpečený přístup k postiženému obyvatelstvu.
6. Zdravotní péče ve válečných oblastech
Od chirurgických zásahů k psychologickým programům
Ve válečných oblastech jde v první řadě o poskytnutí chirurgické péče zraněným. Lékaři bez hranic přiváží do těchto oblastí léky a zdravotnický materiál a usilují o to, aby místní nemocnice zůstaly v provozu. Války lidem samozřejmě způsobují i těžká psychická traumata, proto jim organizace poskytuje specializovanou pomoc ve svých psychosociálních programech.
Lékaři bez hranic jsou mezinárodní nezávislá humanitární organizace. Většinu jejích členů tvoří lékaři a zdravotničtí pracovníci, patří mezi ně ale i zástupci jiných profesí. Všichni dobrovolníci ctí následující principy:
Lékaři bez hranic pomáhají lidem v nouzi, obětem přírodních katastrof, katastrof způsobených lidským přičiněním nebo obětem ozbrojených konfliktů, a to bez diskriminace a bez ohledu na rasu, etnický původ a náboženské nebo politické přesvědčení.
Ve jménu všeobecné lékařské etiky a práva na humanitární pomoc pracují Lékaři bez hranic neutrálně a nestranně a vyžadují plnou a neomezenou svobodu při výkonu své činnosti.
Spolupracovníci Lékařů bez hranic se zavazují respektovat zásady profesní etiky a zachovávat úplnou nezávislost od jakéhokoliv politického, ekonomického nebo náboženského vlivu.
Jako dobrovolníci jsou si členové Lékařů bez hranic vědomi rizik a nebezpečí, kterým jsou na misích vystaveni, a nemají právo požadovat pro sebe ani pro své blízké jiné odškodnění, než jaké je organizace schopna poskytnout.