Melech (מלך)
„Král“. Bůh je často připodobňován ke králi, zvláště pak králi starověkého typu – skutečnému absolutnímu vládci a pánu nad životem a smrtí svých poddaných. Král se ale osvědčuje jako pomoc ve stavu nouze, není hnací silou pro život ve všedních dnech; v Izraeli i u okolních národů se představa Boha jako krále objevuje velmi brzy, slovo melech se stává součástí jmen (Abimelech, Achimelech, Malki'el), v Izraeli se objevují jména vyznavačská – Malkija (Mým králem je Hospodin); jako moloch se vyskytuje u kenaanců jako krvelačné božstvo, jemuž byly přinášeny dětské oběti, jako Melkart u Feničanů v Týru a v Kartágu; po zániku davidovské královské dynastie získává „Král“ jako jedno z Božích jmen zcela nový rozměr – je jediným králem, kterého Izrael má, je jediným, kterému je Izrael podřízen, nikomu jinému.