Před působením proroka Mohameda měli Arabové lunisolární kalendář, kdy měsíce měly střídavě 29 a 30 dnů. Čas od času se vkládal přestupný měsíc. Korán jej však zakázal, a to v deváté súře zvané „Lítostmá":
"Hle, Alláh stanovil dvanáct měsíců, v knize Alláhově od toho dne, kdy stvořil nebe a zemi. Čtyři z nich jsou posvátné. Taková je pravá víra. Proto se na nich neprohřešujte a bojujte proti všem modloslužebníkům, tak jako oni bojují proti várn, a vězte, že Alláh je s těmi, kdo jsou bohabojní. Hle, přestupný měsíc šíří bezvěrectví. Jím jsou nevěřící uváděni do zmatku. V jednom roce ho uznávají a v jiném roce ho vynechávají, aby vyrovnali počet Alláhem posvěcených měsíců, a dovolují tak to, co Alláh zakázal Libují si ve svém zlérn konání a Alláh za to nechá nevěřící na holičkách."
Muslimský kalendář
Brzy po Mohamedově smrti chalífa Omár (vládl od r. 634 do 644), který dobyl Egypta, Palestiny, Sýrie a Persie, založil novou éru založenou na koránu. Začíná v okamžiku, kdy se poprvé objevil Měsíc po prorokově útěku z Mekky do Medíny, což se stalo 16. července 622 našeho letopočtu v pátek; od té doby je pátek pro muslimy posvátným dnem.
Muslimský kalendář je přísně lunární, a proto nedrží krok s astronomickým tropickým rokem a předbíhá se zhruba o jeden rok za 33 našich let. Znamená to, že člověk, kterému je podle muslimského počítání 33 let, je podle řehořského kalendáře teprve dvaatřicetiletý.
Měsíce muslimského roku jsou stanoveny nařízením; mají střídavě 30 a 29 dnů, kromě dvanáctého měsíce, který může mít buď 29, nebo 30 dnů. V cyklu muslimských let je 19 let obyčejných o 354 dnech a 11 let přestupných o 355 dnech. 360 oběhů Měsíce kolem Země se tedy rovná 10.631 dnům; ve skutečnosti trvají 10.631,015 dne.
Aby se zjistil přesný počátek měsíce, je stále ještě zapotřebí bedlivého pozorování, zejména nutného pro náboženské účely. Nový měsíc začíná přesně v okamžiku, kdy se po západu slunce objeví srpek nového Měsíce. Problémy s tím spojené popsal anglický spisovatel John Philby v knize „Arabské jubileum", která vyšla roku 1952:
"Na dvoře arabského krále lbn Saúda se koncem měsíce ramadánu živě debatovalo, zda bude možno zahlédnout nový Měsíc po západu Slunce dvacátého devátého dne. Po důkladném prostudování astronornické ročenky jsem předpověděl, že ho nebude možno zhlédnout. Král však přesto poslal dva bystrozraké beduíny, aby pozorovali oblohu ze střechy pevnosti Maabida, stojící proti paláci. Vrátíli se bez úspěchu, avšak rozruch způsobili dva poutníci z Mekky, kteří tvrdili, že zahlédli srpek. a proto byli bez meškání posláni ke králi, aby podali svědectví u církevního soudu. Výrok soudu byl však zamítavý, a ježto nikdo jiný nehlásil, že by měsíc zahlédl, nařídil král, že půst potrvá ještě jeden den do večera třicátého dne měsíce.
Je třeba se zmínit, že od té doby, co byla Arábii vybudována síť rozhlasových stanic, bylo pozorování Měsíce značně usnadněno a dochází mnohem víc hlášení. O důvěryhodnosti jednotlivých pozorování mají rozhodnout místní kádiové, rychtři, kteří také určují, zda mají být tyto zpráy - poslány ke konečnému rozhodnutí králi do Rijádu. Je zajímavé, že severozápadní cíp země je odedávna zdrojem mnoha pochybných hlášení; jsouc to zejména vesnice Ula a Tabúk, jejichž pozorovatelé vymysleli zvláštní způsob sledování pohybů Měsíce za dne. Postarví do volného prostranství mísu s vodou, v níž se může zrcadlit Slunce i Měsíc. Je-li Měsíc v poledne za Sluncern, sledují obě tělesa až do západu Slunce. kdy mají šanci, že zahlédnou srpek, je-li obloha jasná."
Dvanáct měsíců muslimského roku trvá celkem 354 (v přestupných letech 355) dnů. Muslimská éra je známa pod názvem Hidžra a přestupnému roku o 355 dnech se říká kabišah. Který rok je obyčejný a který je kabišah, se dá vypočítat tak, že jeho letopočet dělíme třiceti, a zůstane-li zbytek 2, 5, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 24, 26 nebo 29, je to rok přestupný. Protože je muslimský rok o jedenáct dní kratší než náš, mohou muslimové slavit svůj nový rok dvakrát během jednoho roku řehořského. Tato podivnost se opakuje každých 32 let.
Z našeho hlediska se jako největší nedostatek muslimského kalendáře jeví jeho posun o 11 dní vzhledem k ročním obdobím. Jakékoli datum se během 33 let hidžry dostane do každého ze čtyř ročních období. V zemědělství je proto nutno počítat s tím, že setí a žně nejsou ve stejnou dobu.
Džalilský kalendář
Muslimský kalendář v Persii se od kalendáře užívaného v arabských zemích liší. V 11. století sestavil sultán Malík Šáh Džalaladdín komisi, do níž patřil i vynikající astronom a proslulý básník Omár Chajjám, a dal jí za úkol upravit starý perský kalendář. Výsledkem byl džalilský kalendář, který byl na svou dobu velmi dokonalý. Zahájil novou éru, která začínala 10. ramadánem 471 podle hidžry, neboli 16. březnem 1079 podle našeho letopočtu. Bohužel se tohoto kalendáře dlouho nepoužívalo; byl záhy nahrazen muslimským kalendářem, a kniha, kterou Omar Chajjám o tomto kalendáři napsal, se nezachovala. Dochovalo se jen několik informací, které se však od sebe liší:
Podle aš-Širázího z roku 1311 měl Omárův kalendář 17 přestupných dnů během 70 let. Vznikla tak chyba jednoho dne asi za 1550 let.
Podle Ulugbega (z roku 1449) se používalo 15 přestupných dní během 62 let, takže vznikala chyba jednoho dne za 3770 let.
Podle jiné informace bylo stanoveno 8 přestupných dnů během 32 let, takže vznikla chyba jednoho dne asi za 5000 let.
Třebaže zprávy o džalilském kalendáři nejsou přesné, je zřejmé, že perští astronomové dosáhli velké dokonalosti už v raném středověku.
Íránské kalendáře
Když v Íránu převzal moc na počátku dvacátých let našeho století šáh Reza Pahlaví, snažil se přizpůsobit muslimský kalendář našemu kalendáři řehořskému. Podle jeho reformy se v Íránu přestalo používat přísně lunárních měsíců o 29 nebo 30 dnech a byl zaveden solární kalendář, kde měl rok dvanáct měsíců a 365 dní. Prvních šest měsíců mělo po 31 dnech, sedmý až jedenáctý po 30 dnech a dvanáctý 29 dnů a v přestupných letech 30 dnů.
Zavedením solárního kalendáře změny neskončily: podle rozhodnutí íránského parlamentu, které vstoupilo v platnost na perský nový rok 21. března 1976, se Írán rozhodl posunout začátek nového letopočtu podle islámského lunárního kalendáře o 1.180 let zpět do doby, kdy Kýros II. založil za dynastie Achaimenovců první perskou říši. Podle nového letopočtu se píše rok 2535 a nikoli rok 1355 podle hidžry. Touto poslední kalendářovou změnou chce Írán zdůraznit, že v době, kdy Peršané přijali islám, měli za sebou již dvanáct století vlastní historie.