Dobrodružný / Sci-Fi / Fantasy
Československo, 1970, 74 min
Režie: Karel Zeman
Předloha: Jules Verne (kniha)
Scénář: Jan Procházka, Karel Zeman
Kamera: Rudolf Stahl ml., Bohuslav Pikhart
Hudba: Luboš Fišer
Hrají: Emil Horváth ml., Magda Vášáryová, František Filipovský, Josef Větrovec, Čestmír Řanda st., Vladimír Menšík, Jiřina Jirásková, Karel Effa, Jaroslav Mareš (více)
Střih: Josef Valušiak
Zvuk: František Strangmüller
Scénografie: Jiří Hlupý
Masky: Vladimír Černý
Kostýmy: Jan Kropáček
Poslední z trikových hraných filmů Karla Zemana, které vizuálně vycházely ze starobylých rytin provázejících romány Julese Verna. Tentokrát příběh začíná na zapadlém místě kterési francouzské kolonie, které od zemského povrchu odloupla obrovská kometa a vyvrhla do vesmíru. Ale i tam pokračují malicherné spory, řevnivost i přípravy k povstání... Režisér tu dospěl k výrazné komediální nadsázce, ke karikatuře nejrůznějších úředníků a vojáků, když již odmítal řešit jakékoli "nadčasové" záležitosti. Je to poslední film, v jehož titulcích směl být jako scenárista uveden Jan Procházka. (oficiální text distributora)
Po filmech Vynález zkázy (1958) a Ukradená vzducholoď (1966) se výtvarník a režisér Karel Zeman potřetí a naposled vrátil k dílu francouzského fantasty Julesa Vernea. Také volná adaptace románu, který poprvé vyšel v roce 1877, je originální kombinací hraného a animovaného filmu, založenou na původních ilustracích ke spisovatelovým románům. Podobně jako v předchozích, vysoce ceněných snímcích podává Zeman verneovský svět s ironickým, laskavým nadhledem. Francouzský klasik v dobrodružství o putování odvážných hrdinů Sluneční soustavou zprostředkoval čtenářům dobové astronomické znalosti. Zeman se scenáristou Janem Procházkou ovšem osudy odvážného poručíka Hectora Servadaca pojali jako starosvětsky nostalgickou podívanou, v níž však nechyběly aktuální prvky spojené s všeobecnou intolerancí. Mladý geometr je příslušníkem francouzské posádky v africké kolonii, jejíž obyvatelé proti uzurpátorům osnují vzpouru. V té se domorodý šejk neváhá spojit se španělským konzulem. Do krvavé půtky ovšem zasáhne kometa, která území vyrve ze zemského povrchu a vezme je i s jeho obyvateli „na výlet“ k Marsu… Oproti literární předloze je do děje přidán příběh milostného vzplanutí Hectora ke krásné Angelice. Stejně jako ve svých předchozích dílech, i v baladickém snímku Na kometě nedbal Karel Zeman jen na vizuální stránku projektu, ale i na kvalitní herecké obsazení: vedle představitelů hlavních rolí – Emila Horvátha a Magdy Vášáryové – se ve filmu objevili i František Filipovský, Vladimír Menšík či Jiřina Jirásková. Lví podíl na realizaci náročného konceptu mají i nováček v zemanovském světě – kameraman Rudolf Stahl – a trikový specialista Bohuslav Pikhart. Ten s režisérem vedle předchozích dvou filmových verneovek spolupracoval i na snímcích Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Film byl oceněn na MFF v Benátkách (Mezinárodní cena CIDALC a Medaile Biennale), stal se však posledním Zemanovým dílem s hranými prvky.
Poručíka Servadaca, příslušníka francouzské posádky v africké kolonii, zaujme při procházce tržištěm portrét krásné dívky. Při vyměřování mořského pobřeží se Servadac zřítí do moře. Neumí plavat, ale má štěstí. Zachrání ho Angelika, navlas podobná dívce z portrétu, které se podařilo uprchnout svým únoscům z parolodi. Na nebi se objeví nevídaný úkaz – druhé slunce, které je ve skutečnosti kometou. Servadac odvede Angeliku do citadely, kam pozval plukovník Picard rovněž španělského konzula, připravujícího potají se šejkem a domorodci vzpouru proti Francouzům. Konzulův pekelný stroj selže právě ve chvíli, kdy kometa míjí Zemi a přitáhne k sobě část afrického kontinentu i s francouzskou kolonií. Servadac zjistí, že kometa letí k Marsu, s nímž se pravděpodobně srazí. Blízkost konce změní chování lidí. Servadac s Angelikou si vyznají lásku, z nepřátel se stanou přátelé, domorodci odmítnou bojovat. Servadacovy výpočty jsou však chybné, a když Servadac přizná, že nehrozí žádné nebezpečí, vše se vrátí do starých kolejí. Konzul znovu kuje pikle, aby se spolu se šejkem zmocnil afrického území. Pomstychtiví bratři odvážejí Angeliku na rybářském člunu na Sicílii. Servadac skočí za člunem do moře. Na mořském břehu probudí sluha Ben svého pána, který v ruce drží podobenku krásné Angeliky.
Karel Zeman se inspiroval při výtvarném zpracování rytinami Edouarda Rioua a Léona Benetta, kterými byla ilustrována původní vydání Verneových románů. Kromě základní myšlenky z románu Hector Servadac aneb Dobrodružná cesta sluneční soustavou/Na kometě, použil ve scénáři motivy z dalších Verneových románů.
Poručíka Servadaca, příslušníka francouzské posádky v africké kolonii, zaujme při procházce tržištěm portrét krásné dívky. Při vyměřování mořského pobřeží se Servadac zřítí do moře. Neumí plavat, ale má štěstí. Zachrání ho Angelika, navlas podobná dívce z portrétu, které se podařilo uprchnout svým únoscům z parolodi. Na nebi se objeví nevídaný úkaz – druhé slunce, které je ve skutečnosti kometou. Servadac odvede Angeliku do citadely, kam pozval plukovník Picard rovněž španělského konzula, připravujícího potají se šejkem a domorodci vzpouru proti Francouzům. Konzulův pekelný stroj selže právě ve chvíli, kdy kometa míjí Zemi a přitáhne k sobě část afrického kontinentu i s francouzskou kolonií. Servadac zjistí, že kometa letí k Marsu, s nímž se pravděpodobně srazí. Blízkost konce změní chování lidí. Servadac s Angelikou si vyznají lásku, z nepřátel se stanou přátelé, domorodci odmítnou bojovat. Servadacovy výpočty jsou však chybné, a když Servadac přizná, že nehrozí žádné nebezpečí, vše se vrátí do starých kolejí. Konzul znovu kuje pikle, aby se spolu se šejkem zmocnil afrického území. Pomstychtiví bratři odvážejí Angeliku na rybářském člunu na Sicílii. Servadac skočí za člunem do moře. Na mořském břehu probudí sluha Ben svého pána, který v ruce drží podobenku krásné Angeliky.
Po filmech Vynález zkázy (1958) a Ukradená vzducholoď (1966) se výtvarník a režisér Karel Zeman potřetí a naposled vrátil k dílu francouzského fantasty Julesa Vernea. Také volná adaptace románu, který poprvé vyšel v roce 1877, je originální kombinací hraného a animovaného filmu, založenou na původních ilustracích ke spisovatelovým románům. Podobně jako v předchozích, vysoce ceněných snímcích podává Zeman verneovský svět s ironickým, laskavým nadhledem. Francouzský klasik v dobrodružství o putování odvážných hrdinů Sluneční soustavou zprostředkoval čtenářům dobové astronomické znalosti. Zeman se scenáristou Janem Procházkou ovšem osudy odvážného poručíka Hectora Servadaca pojali jako starosvětsky nostalgickou podívanou, v níž však nechyběly aktuální prvky spojené s všeobecnou intolerancí. Mladý geometr je příslušníkem francouzské posádky v africké kolonii, jejíž obyvatelé proti uzurpátorům osnují vzpouru. V té se domorodý šejk neváhá spojit se španělským konzulem. Do krvavé půtky ovšem zasáhne kometa, která území vyrve ze zemského povrchu a vezme je i s jeho obyvateli „na výlet“ k Marsu… Oproti literární předloze je do děje přidán příběh milostného vzplanutí Hectora ke krásné Angelice. Stejně jako ve svých předchozích dílech, i v baladickém snímku Na kometě nedbal Karel Zeman jen na vizuální stránku projektu, ale i na kvalitní herecké obsazení: vedle představitelů hlavních rolí – Emila Horvátha a Magdy Vášáryové – se ve filmu objevili i František Filipovský, Vladimír Menšík či Jiřina Jirásková. Lví podíl na realizaci náročného konceptu mají i nováček v zemanovském světě – kameraman Rudolf Stahl – a trikový specialista Bohuslav Pikhart. Ten s režisérem vedle předchozích dvou filmových verneovek spolupracoval i na snímcích Baron Prášil (1961) a Bláznova kronika (1964). Film byl oceněn na MFF v Benátkách (Mezinárodní cena CIDALC a Medaile Biennale), stal se však posledním Zemanovým dílem s hranými prvky.