Letopočet (éra) jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře (dělení času v rámci roku), v běžném užití se ale s ním spojuje. Počátek letopočtu se nazývá epocha, dobu od epochy pak odborníci označují jako éru, tj. letopočet (také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky). Stanovoval se velmi různě, zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí. U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz.
- Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn, jako dodnes v Japonsku, a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly, nýbrž jmenovaly podle konsulů. Obdobně se určoval rok i později např. podle místních biskupů včetně římských (papežů) i jiných významných osob.
- Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád (od 776 př. n. l.) a římský letopočet ab urbe condita, „od založení města“ Říma (753 př. n. l.).
- Křesťanský letopočet „od narození Krista“, který se dnes všeobecně užívá, vypočetl resp. stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500. Tento letopočet se prosadil až od 9. století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000. Přesné datum narození Kristova není známo, velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve, tj. již před naším letopočtem.
- Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny, hidžra, 622) vznikl v 7. století
- Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa“ vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku.