Cílem tohoto kulturního a politického hnutí bylo naplnění odvěké židovské touhy po návratu do zaslíbené země (na Sion), z níž byli vyhnání po zničení prvního chrámu (586 př. Kr.) a zejména po druhém zničení chrámu v r. 70 po Kr. Systematické pokusy o židovské osídlení Palestiny vyvolaly zejména pogromy v Rusku a agresivní antisemitismus 19. stol. v Západní Evropě, jehož vrcholem byla Dreyfusova aféra ve Francii. Organizovaného zastupování zájmů židovské komunity s formulováním ideje židovské státnosti se ujal Teodor Herzl (*1860 - +1904) v díle Židovský stát (1896). Svolal r. 1897 1. sionistický světový kongres v Basileji a snažil se až do své smrti diplomatickými iniciativami vymoci židovskou vlast, mezinárodně právně uznanou. Židovský fond pro přestěhovalce nakupoval půdu. Teprve pozdějšímu prvnímu prezidentu státu Izrael, Chaimu Weizmannovi, se podařilo spojit různé proudy sionismu a pohnout britskou mandátovou správu nad Palestinou r. 1917 k Balfourovu prohlášení, které přislíbilo zřízení vlasti v Palestině. Od té doby se datují útoky palestinských teroristů proti židovským přistěhovalcům, s tichou podporou britské vlády. Stát Izrael byl však založen teprve rozhodutím Spojených národů pod dojmem holokaustu v r. 1948. Sionismus není jednotným hnutím, ale zahrnuje mnoho ideově i nábožensky determinovaných proudů.