Pohanští Slované, až do příchodu prvních křesťanských misionářů v osmém století našeho letopočtu, používali poměrně dokonalý lunisolární kalendář, v němž se délka roku určuje podle Slunce, zatímco délka měsíců podle fází Měsíce. Délku měsíčního roku na rok sluneční upravovali vsouváním třináctého měsíce nazývaného hruden a to sedmkrát za devatenáct let. Stejným způsobem doplňovali měsíční kalendář už ve starověké Babylónii, Cíně, Judeji, v antickém Řecku i v Římě; devatenáctiletého cyklu se dodnes používá i při určování pohyblivého data velikonočních svátků.
Období devatenácti let tradičně nazýváme Metonův cyklus, ale staří Slované, kteří si asi vypracovali vlastní lunisolární kalendář, používali jiného uspořádání. Začínali měsíční kruh novoluním připadajícím na 24. prosince předchozího roku, takže první nov prvního roku kruhu nastával 23. ledna. Přestupný měsíc hruden vkládali ve druhém roce 2. prosince, v pátém roce 2. září, v osmém roce 6. března, v desátém roce 4. prosince, ve třináctém roce 2. listopadu, v šestnáctém roce 2. srpna a v devatenáctém roce 5. března; přestupnému roku říkali rok hrudný.
Slované používali devatenáctiletého měsíčního cyklu, jen dokud uctívali pohanské modly a duše zemřelých. Velkolepými slavnostmi vítali zimní a letní slunovrat; nový den začínali večerem a dělili jej časem mezi jídlem, noc podle měnícího se položení hvězd.