Jedno z nejvýznamnějších such 20. století bylo zaznamenáno v roce 1921. Suché bylo už jaro a vydatněji pršelo teprve na přelomu května a června – poté až s koncem léta. Kronikář valašské Rokytnice psal o nesnesitelných červencových vedrech, vyschlém potoce a studních s nedostatkem vody. Z hlediska úbytku vody v tocích je také rok 1921 považovaný za jeden z nejhorších v historii a překonány nebyly ani některé z teplotních rekordů.