18:1 Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou,
18:2 nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou překrásnou,
18:3 zahradou to, v níž navěky zůstanou,
18:4 a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti.
18:5 A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.
18:6 Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří?
18:7 To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.
18:8 A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva zbavenou!
18:9 Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení?
18:10 . . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: „Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení!“
18:11 A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,
18:12 potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich.
18:13 My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili.
18:14 A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: „Náš Pán je Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili.
18:15 Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?“
18:16 A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví.
18:17 A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.
18:18 A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného.
18:19 A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: „Jak dlouho jsme zde setrvali?“ Odpověděli: „Setrvali jsme zde den či část dne jednoho.“ (Nakonec) řekli: „Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.
18:20 Kdyby nás odkryli, ukamenovali by nás anebo by nás donutili vrátit se k náboženství svému; a pak již nikdy bychom nebyli blaženi.“
18:21 A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: „Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!“ A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: „Vystavíme nad nimi svatyni!“
18:22 A budou říkat někteří: „Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich.“ Jiní řeknou: „Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich“ dohadujíce se o nepoznatelném; a další řeknou: „Sedm, a osmým z nich byl pes jejich.“ Odpověz: „Pán můj zná nejlépe počet jejich; a zná to jinak jen lidi nemnoho!“ Nehádej se tedy o nich, leda jen způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho
18:23 a neříkej o ničem: „Já zítra učiním to a to,“
18:24 aniž připojíš: „Bude-li chtít Bůh.“ A vzpomínej Pána svého, když zapomnětlivý jsi, a řekni: „Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je správnější než toto!“
18:25 A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě devět.
18:26 Rci: „Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! A nemají oni kromě Něho ochránce žádného a On nečiní nikoho společníkem rozhodnutí Svého!“
18:27 Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.
18:28 Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!
18:29 A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“ A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!
18:30 Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.
18:31 Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!
18:32 Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli;
18:33 a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali.
18:34 A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“
18:35 Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím,
18:36 a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“
18:37 I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?
18:38 Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho.
18:39 Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,
18:40 možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou,
18:41 či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou.“
18:42 A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: „Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!“
18:43 A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci.
18:44 A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci.
18:45 A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.
18:46 Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou
18:47 v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou.
18:48 A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“
18:49 A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.
18:50 A hle, pravili jsme andělům: „Padněte na zem před Adamem!“ A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou nepřáteli? Jak špatná to bude výměna pro nespravedlivé!
18:51 Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za pomocníky Své.
18:52 V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za společníky Mé!“, budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť mezi nimi umístíme propast zániku;
18:53 a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a nenaleznou z něho úniku.
18:54 A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.
18:55 Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.
18:56 A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.
18:57 A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.
18:58 Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl uchvátit za to, co si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest, avšak mají lhůtu slíbenou a jinde než u Boha útočiště žádné nenajdou.
18:59 A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.
18:60 A hle, pravil Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedospěji k soutoku dvou moří, i kdybych měl věky celé jíti tomu vstříc.“
18:61 A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou, jež dala se svou cestou v moře unikajíc.
18:62 A když oba ono místo minuli, pravil Mojžíš svému sluhovi: „Přines nám oběd náš, věru nás únava z této naší cesty potkala.“
18:63 Odpověděl: „Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala.“
18:64 I řekl Mojžíš: „To právě je to, co hledáme.“ A oba se obrátili a po stopách svých se navrátili.
18:65 A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,
18:66 a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“
18:67 Odpověděl: „Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;
18:68 a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění tvého?“
18:69 Avšak Mojžíš řekl: „Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného.“
18:70 „Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám tě nevybídnu svou zmínkou.“
18:71 A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I otázal se Mojžíš: „Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!“
18:72 Odvětil: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“
18:73 I řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej mi ve věci mé zkoušku těžkou!“
18:74 A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a Mojžíš zvolal: „Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi měl? Tys věru spáchal věc ohavnou!“
18:75 Odpověděl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“
18:76 Mojžíš pravil: „Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na cokoliv, tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo ode mne omluvy.“
18:77 A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: „Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny.“
18:78 I odvětil: „Toto znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti chci vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost mít.
18:79 Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.
18:80 A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba,
18:81 a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.
18:82 A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen.“
18:83 A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: „Budu vám vyprávět příběh o něm.“
18:84 Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem.
18:85 A on za nebeským šel lanem,
18:86 a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“
18:87 Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.
18:88 A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“
18:89 Potom sledoval lano jiné,
18:90 a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.
18:91 A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.
18:92 Po té sledoval další lano,
18:93 až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel.
18:94 I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“
18:95 Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.
18:96 Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!“
18:97 A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.
18:98 I řekl Dvourohý: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý.“
18:99 V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.
18:100 V ten den pak představíme peklo nevěřícím rovnou,
18:101 těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří nebyli schopni slyšení.
18:102 Domnívali se snad ti, kdož nevěřili, že si mohou brát služebníky Mé jako ochránce místo Mne?
18:103 Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli,
18:104 o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili?
18:105 To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.
18:106 Toto odměnou bude jejich: peklo za to, že neuvěřili a že se posmívali znamením i poslům Mým.
18:107 Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím,
18:108 v nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou.“
18:109 Rci: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“
18:110 Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“