Svarog

světelný praotec bohů 
srovnáván s Hefaistosem 
    
O tomto velice starém bohu není v pramenech mnoho zmínek. Přesto však můžeme nalézt v několika zprávách představu starých Slovanů, podle které Svarog představoval sluneční oheň nebo také nebeské světlo a teplo, byl jakýmsi nebeským kovářem. Stejně jako u mnoha dalších starých civilizací a národů požívalo Slunce posvátné úcty i u Slovanů, a to jako zdroj energie utvářející a udržující život. Slovanský bůh Svarog je zařazován mezi nejstarší pokolení bohů, snad až do role Boha Otce, který v tomto případě přestává být středem pozornosti, protože je znám a uctíván již od nepaměti. Tady právě můžeme narážet na problém, proč Svarog není tak často zmiňován jako ostatní "mladší" bohové, protože mohl již být chápán jako samozřejmost a nebo v druhém případě mohl být již do jisté míry zapomenut.
Zásadní zmínku o Svarogovi v písemných pramenech obsahuje byzantská kronika Jana Malalase ve slovanském překladu z 10. století. Právě zmiňovaný překlad je důležitý, protože je opatřen glosami od překladatele, ve kterých srovnává řecké, egyptské a slovanské bohy. Můžeme se tedy dočíst: "Po smrti Hefaista, kterého také Svarogem nazývají, panoval Egypťanům syn jeho Slunce (Helios), kterého nazývají také Dažbog … Jak říká básník Homér oněm, že Dažbog obvinil Afroditu z cizoložství s Aresem …. Po smrti pak Dažboga, syna Svaroga, panoval Egypťanům Sosis."
Pokud pochází jméno Svarog ze slovanských jazyků, může být jeho význam ve smyslu "svárlivý oheň" nebo také "hněvající se oheň". Při použití íránského základu slova "xvar", jako výklad může být "slunce, světlo nebes, záře", odkud je již kousek k sanskrtskému "svar", což můžeme přeložit jako "jas, lesk, světlo, slunce, nebe".
Hinduisté znají pojem "svarga", který v jejich mytologii znamená ráj Indry, nacházející se ve sféře antáriksa mezi nebem a zemí. Pokud Svarog má přímou souvislost se svargou, pak by byl považován prvotního původce světla, přemožitele temnoty, který zahájil éru bohů. To je možné dedukovat i ze skutečnosti, že se nacházel ve společnosti hlavních bohů Rgvédu. 
Na počátku věků, kdy Svarog udeřil palicí do svatého kamene Alatyre, z jisker vyprsknutých z kamene se zrodil bůh ohně Semargl a též všichni nebeští Ratiči - bojovníci Svaroga. Žhnoucí bůh ohně Semargl přichází v ohnivém vichru, očisťujícího od všeho zlého. Sedí na koni se zlatou hřívou a stříbrnou srstí. Dým je jeho znamením a oheň jeho koněm. Tam kde prošel na koni, zůstala jen černá spálená zem. Svarogovým úderem se vzňal obrovský oheň, z kterého se zdvihl Boží vítr - tak se zrodil bůh větru Stribog. On začal rozdýchávat obrovské plameny Svarogovy a Semarglovy. Velký Černý Had, zrozený ze Zemské kachny si usmyslel napodobit Svaroga. Připlazil se k Alatyru a udeřil do něho palicí. Z toho úderu se po světe rozletěli černé jiskry - tak se zrodili temné sily, démoni. A tehdy Semargl přišel, aby bojoval s velkým Černým Hadem a s jeho bojovníky. Ale neměl dost sil aby hada přemohl. Tehdy had ovinul Zem mlhou. Semargl vystoupil do nebe za svým otcem Svarogem. Černý Had potom přiletěl do Irije. Jazykem rozbil nebeskou bránu a vlezl do síně, kde seděl na trůnu Svarog. Tehdy Svarog a Semargl uchopili obrovské rozžhavené kleště a chytili jimi jazyk Černého Hada a vpletli ho na velké rádlo. Potom tímto rádlem rozdělili Zem na království Jav (Dobra) a království Nav (Zla). V Javi začal vládnout Svarog, v Navi - Černý Had.