Modlili sa tam k svatéj Anně,
hornisté duli z trúb,
prášily žita k horní straně,
v Rožnově byla púť.
L. Nezdařil
Po staletí patřilo jméno Anna na Valašsku k nejrozšířenějším. Stalo se zvykem pojmenovávat jím prvorozené dcery. Svatá Anna je dokonce považována za valašskou patronku.
Tradice oslav svátku sv. Anny sahají v Rožnově pod Radhoštěm hluboko do minulosti. Ve starém farním kostele stával oltář k poctě svaté Anny. Navíc se na sv. Annu pořádal i rožnovský výroční trh (jarmark).
Počátky putování ke kostelíku sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm lze hledat už v létě roku 1939, kdy zde P. kanovník Seget vysvětil základní kámen a na místě samém sloužil polní mši svatou.
Do konce 50. let se k poctě sv. Anny každoročně konaly děkovné poutě. Účast farníků byla obrovská. Každá osada vypravila své procesí, přicházívali Horno- i Dolnopasečané, obyvatelé Hážovic, Tylovic a samozřejmě i samotní Rožnované, kteří se scházeli brzy ráno před farním kostelem Všech svatých, kde se řadilo procesí. Kráčel v něm rožnovský farář spolu s ministranty nesoucími slavnostní korouhve. V průvodu bylo možno spatřit pestrou přehlídku starých pečlivě uchovávaných i nově ušitých krojů z Rožnova a nejbližšího okolí.
V lázeňském parku se jednotlivá procesí spojila v jeden mohutný proud. Vedle velkolepě vypraveného procesí z Rožnova tak bylo možno spatřit i skromnější skupiny ze vzdálenějších lokalit, kde korouhve vystřídaly jednoduché obrazy svatých a kněze nahradil předzpěvák.
Před muzejním kostelíkem, kam procesí za zpěvu poutních písní a recitace modliteb směřovalo, bylo již vše nachystáno ke mši a kolem nechyběly ani stánky s poutními upomínkami, občerstvením a příslušnými sladkostmi. Do tance a k poslechu vyhrávala vždy nějaká kapela.
Poslední příležitost účastnit se bohoslužeb v kostelíku sv. Anny nastala v roce 1958, kdy kostelík sloužil jako farní po dobu oprav kostela Všech svatých. Později zde byly, až na výjimku z konce 60. let, jakékoliv církevní aktivity zakázány.
Tradice svatoanenských procesí byla obnovena v druhé polovině 90. let. Od té doby putují Rožnované i přespolní ve valašských krojích i běžném oděvu od farního kostela. Procesí prochází za zvuků tradičních poutních mariánských písní centrem města a bývá zakončeno před polednem u kostelíka sv. Anny v Dřevěném městečku malou pobožností.
Stejně jako v minulosti tak i dnes přibližuje toto svatoanenské procesí dávno zašlý obraz barokních poutí s pestrou směsicí valašských krojů, vlajícími korouhvemi, těžkou vůní hořícího kadidla i drobnou krásu dřevěné plastiky sv. Anny učitelky, kterou nesou rožnovské dívky na ozdobených nosítkách.
Rožnovský dřevěný kostel sv.Anny, který je volnou kopií vyhořelého kostelíka z Větřkovic, prošel v letech 2004 - 2005 náročnou rekonstrukcí a po mnoha letech se zde opět podařilo zbudovat oltář zasvěcený svaté Anně.