mučedník, král anglický (962-979)
Ke svatosti povolává Hospodin všechny křesťany bez rozdílu věku. Mladí tak mají před očima světlou osobnost svatého Edwarda, který dosáhl vítězné mučednické koruny v pouhých 17 letech svého života.
Protože byl zvolen králem ve velmi útlém věku, zemi zatím spravovala šlechta, která mezi sebou bojovala o moc. Zvláště spadeno pak měla na monastýry, které vlastnily rozsáhlé plochy zemědělské půdy, což bylo trnem v oku některým velmožům. V monastýrech, sužovaných nepřátelstvím šlechty, mezitím pomalu skomíral život. Monaši však přece jen měli zastánce, byl jím svatý Edward, který je ze všech sil podporoval. Odbojní šlechtici využili světcovu nevlastní matku k vykonání hanebného činu.
Když se jednou Edward vracel z lovu, přišla ho tato ničemná žena uvítat. Lichotila mu a podařilo se jí odlákat mladíkovu pozornost. Poté mu nabídla pohár vína, což bylo znamením pro připraveného vraha, který nic netušícího krále proklál kopím. S vypětím posledních sil se Edward vyšvihl na koně, oslabený ztrátou krve z něho však spadl a byl jím usmýkán k smrti. Zmučené tělo světce bylo pohřbeno bez jakýchkoliv poct.
Brzy se však mučedníkův hrob stává místem četných zázraků, což nakonec vedlo k tomu, že pouhý rok po světcově smrti svatý Dunstan Canterburský slavnostně přenáší jeho ostatky, což tehdy znamenalo kanonizaci. Na sv. Edwarda se později hledělo jako na ideál křesťanského panovníka.
Macecha, vražedkyně si později uvědomuje zrůdnost svého činu a vstupuje do monastýru.
Svatý Edward svými přímluvami upevňuje svaté Pravoslaví ve Velké Británii, část jeho ostatků je totiž chována v pravoslavném chrámě ve městě Brookwood v Anglii.