Velehrad

K nejznámějším a mimořádně živým poutním místům v arcidiecézi patří Velehrad (bazilika minor), spojený s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující svým významem hranice našeho státu.
    
Popis:   
Interiér velehradské svatyně je velkolepý a zapůsobí na návštěvníka mohutným dojmem. Bazilika má křížení s příčnou lodí a kopuli prosvětlenou lucernou vyvedenou na střechu; v pendetivech kopule jsou zobrazeni čtyři západní učitelé církve: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a sv. Řehoř Veliký. Presbytář s novorománským oltářem z bílého mramoru římské provenience z r. 1864 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází od Ignáce Raaba. Obětní stůl je dílem ing. arch. Tomáše Černouška a ak. sochaře Otmara Olivy. Po jeho stranách jsou umístěna sousoší sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje.
Vlevo od presbytáře je kaple se sochou Božského Srdce Páně, odtud vchod do kaple Matky Unie zasvěcené myšlence znovusjednocení církve východní a západní. Je zde obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný podle starobylého byzantského obrazu z římské baziliky Santa Maria Maggiore, v níž papež Hadrian II. v r. 868 schválil slovanskou bohoslužbu. Kopii namaloval Emanuel Dítě r. 1919. Vpravo sakristie a kaple sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu (žil v letech 1491-1556).
V příčné lodi vlevo je oltář sv. Benedikta, zakladatele nejstaršího mnišského řádu v západní Evropě (žil v letech 480-547), za oltářem vchod do královské kaple se sarkofágem olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana (žil v letech 1851-1923).
Boční kaple jsou otevřeny arkádami do prostoru hlavní lodě; od presbytáře levá strana: kaple sv. Petra, sv. Scholastiky (obě bez oltářů), před arkádami umístěny řezbářsky cenné chórové lavice; dále kaple sv. Václava s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matějky (dar Poláků Velehradu v r. 1885), sv. Maří Magdaleny, sv. Cyrila, sv. Kateřiny (zde je umístěna korouhev věnovaná r. 1927 slovenskými poutníky, vyšitá ženami z Ciferu od Trnavy). Poslední kaple na levé straně je Všech svatých cisterciáckého řádu. Na pravé straně jsou kaple sv. Pavla, sv. Hedviky (obě bez oltářů), sv. Floriána, sv. Marie Egyptské, sv. Barbory; zde jsou dvě korouhve z r. 1885 - jedna je darem polských poutníků, druhá od našich krajanů v USA. Poslední kaple je zasvěcena sv. andělům.
Barokní valená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby a zobrazuje výjevy z historie chrámu: zničení velehradského kláštera husity, obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetí Panny Marie. Dále je tu zobrazen křest knížete Svatopluka, vykonaný podle barokní tradice sv. Cyrilem á Metodějem. V prostoru kruchty vidíme patronku církevní hudby sv. Cecílii dirigující nebeský chór. Architekta barokní přestavby neznáme, je to snad Giovanni Pietro Tencalla; stejně nejsou známi mnozí umělci, kteří se podíleli na vnitřní výzdobě. Uvádí se mramoráři Ondřej Allio, Jan Hagmiiller, sochaři Michael Mandick, Ferdinand Neumann, Viktor Kotrba, malíři Paul Pagani, Michal Willmann, sochař a štukatér Baldassare Fontana, malíři obrazů Jan Etgens, František Eckstein, A. Tchořová, Jan Poisl a další. Většina pláten pochází od jezuity Ignáce Raaba, který zde našel útočiště po zrušení jezuitského řádu.
Průčelí kostela s dvěma věžemi má bohatou sochařskou výzdobu. Nad barokním portálem jsou znaky zakladatelů, moravská orlice a český lev, a rovněž znak papeže Pia XI.
Základy původního kostela jsou částečně zpřístupněny v lapidáriu, což bylo umožněno zvýšením podlahy dnešního kostela při barokní přestavbě. Mimo baziliku nachází se gotická kaple zvaná Cyrilka s interiérem přizpůsobeným slavení východní liturgie a ikonostasem před hlavním oltářem. 
Protože není možno rozepisovat se podrobně o historickém významu Velehradu, aspoň několik zajímavých údajů podle přednášky R X. Halase v Basileji, jak o ní psal "Dialog" XX1/1-93:
...při pohledu na mapu zjišťujeme nápadný výběžek hluboko na západ osídlený Slovany. V polovině prvního tisíciletí obývali veškeré kraje na sever od českých zemí rovněž Slované, promíšení stejně jako u nás s německými přistěhovalci ze západu. Žili zejména ve městech této oblasti. Ve 14. století byl mezi českými zeměmi a jejich severními sousedy jeden rozhodující rozdíl: zde i tam se obyvatelé domlouvali mezi sebou slovansky nebo německy, ale zatím co Češi vytvářeli už tehdy jazykově čistou kulturní tradici a česky psanou světskou i duchovní literaturu, sever se stal doménou pouze kultury německé. A německý jazyk přijali za svůj všichni jeho obyvatelé. Příčinou toho jsou nepochybně tradice, jejichž kořeny u nás je třeba hledat v díle slovanských apoštolů 9. století. Tolik tedy z uvedené přednášky. 

Historie:   
Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Rozsáhlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Jeho pozdější osudy: r. 1421 vypálen moravskými husity, znovu obnoven v letech 1587-1592, raně barokní přestavba v letech 1629-35; současná podoba pochází z přelomu 17: 18. stol. V době církevních reforem císaře Josefa II. došlo ke zrušení cisterciáckého kláštera a svatyně plnila funkci farního kostela. Dochází ke značnému chátrání, kterému je v nejnutnější míře zamezeno v letech 1863-85, tedy v době miléniových oslav příchodu cyrilometodějské misie na Moravu r. 1863. V r. 1890 přicházejí na Velehrad jezuité, zřizují zde gymnasium a konvikt s názvem Papežská kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Areál prochází v letech 1935-39 rozsáhlou restaurací. V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. 
Komplex kláštera s bazilikou Nanebevzetí P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje
Nejvýznamnější památka obce (podrobněji viz. historie). V roce 1927 byl kostel jmenován papežem Piem XI. titulární Bazilikou Menší. Kromě významných děl již vzpomenutých tvůrců patří k uměleckým skvostům varhany z poloviny 18. století, rekonstruované a doplněné v roce 1964 ( 5521 píšťal, 3 manuály a cca 90 hracích rejstříků se 4 volnými kombinacemi). V lodi kostela se nacházejí barokní chórové lavice, dílo mimořádné umělecké kvality, pocházející z přelomu 17. a 18. století. Hlavní oltář z kararského mramoru daroval kostelu v roce 1864 olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberk. V Královské kapli byl v roce 1923 pochován olomoucký arcibiskup A. C. Stojan, jeho hrobku navrhl Klaudius Madelmayer, bronzovou plastiku vytvořil sochař Julius Pelikán. Interiér baziliky je vyzdoben četnými hodnotnými obrazy, korouhvemi, věnovanými krajany z USA, Slováky a Poláky. V křížení lodi kostela byl v roce 1985 vybudován nový obětní stůl, který je dílem ing. arch. Tomáše Černouška a akad. sochaře Otmara Olivy. 
Kaple sv. Cyrila a Metoděje (lidově zvaná Cyrilka) dříve farní kostel Večeře Páně pochází z 1. poloviny 13. soletí. V 18. století byla přestavěna architektem Josefem Lippertem v novogotickém slohu, její současná podoba pochází z let 1859 - 1863. Počátkem 20. století byl interiér kaple upraven pro bohoslužby východního obřadu.    
    
Význam:   
Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům na Moravě. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.