myslí se „modlitba srdce“, jindy též – „modlitba mysli“ (nikoliv ovšem myšlenková, ale mlčícím myšlením, bdělým vnitřním tichem a soustředěním mysli do srdce). Jedná se o meditativní (kontemplativní) vnitřní modlitbu; většinou se k tomu používá „Ježíšova modlitba“ (která zní: »Pane, Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšným« (opakuje se mnohokrát za sebou) - to je ruská forma Ježíšovy modlitby; řecká podoba je kratší (v řečtině pětislovná): "Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou"). Jde o dílo vnitřní proměny člověka, duchovního přebudování na člověka, který se působením Boží blahodati stává Bohu podobným. Základem k pěstování vnitřního díla je ovšem ctnostný křesťanský život a především pro všechny křesťany závazné zachovávání Božích přikázání: „Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá Jméno Páně“ (2.Tim 2,19).
Podstata vnitřního díla:
Vnitřním dílem, tj. vnitřní činností, prací, která se děje v mysli (nebo také "dílem mysli a srdce") je také nazývána ochrana mysli a srdce. Bývá neodlučně spojena s neustálou "Ježíšovou modlitbou". Plodem ochrany mysli a srdce je "očištění přirozenosti" a této "čistotě je dávána nadpřirozená blahodať Svatého Ducha" (sv. Nikodim Svatohorec).
V pravoslavné asketické literatuře se zdůrazňuje nutnost opatrovat mysl a srdce před následováním hříšných myšlenek. V pravoslavné asketické praxi je chránění mysli a srdce završeno sjednocením mysli a srdce (hovoří se o tom např. takto: spojení mysli a srdce, přebývání mysli v srdci, sestoupení mysli do srdce) v jediném modlitebním vzývání Ježíše Krista: "Soustřeď svou mysl v srdci a odtud duchovním úpěním volej na pomoc Pána Ježíše, říkaje: Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou" (sv. Řehoř Sinajský).
Ochrana mysli a srdce před působením hříchu není možno zajistit pouhým úsilím lidským, neboť samotná lidská přirozenost je nakažena hříchem. Ochrana mysli a srdce je dosažitelná pouze s pomocí Boží a působením blahodatí Svatého Ducha. Právě proto je ochrana mysli a srdce neodlučně spojena s modlitebním zápasem.