Britské a sovětské sci-fi filmy 60. a 70. let

Oproti USA, kde v 60. letech vznikalo jen málo sci-fi filmů (ale zato velmi zásadních), tak filmová sci-fi tvorba ve Velké Británii zaznamenala právě v tomto období značný nárust. Britské sci-fi snímky do značné míry připomínaly filmy americké, ostatně řada amerických zástupců tohoto žánru již dříve vznikala v koprodukci s Velkou Británií. Čistě britský byl např. dystopický film 1984 (1956), adaptace románu George Orwella, zabývající se vizí totalitního světa, v níž se trestal jakýkoli náznak individualismu. Snímek 451° Fahrenheita (1966) zas vznikl podle předlohy Raye Bradburyho, která představila jinou formu totality, v níž bylo lidské myšlení ovlivňováno absolutním zákazem knih. Zástupcem britského katastrofického sci-fi se stal film Den, kdy Země vzplanula (1961), v němž se Země vinou vychýlené osy přibližovala ke Slunci. V paranoidním sci-fi snímku Nepozemský cizinec (1963) se zas kdosi snažil likvidovat vesmírné vědce. Pozoruhodná byla i filmová série započatá snímkem The Quatermass Experiment (1955) a vrcholící filmem Pět milionů let k zemi (1967), která vznikla podle britského seriálu z 50. let, přičemž kombinovala sci-fi a horor. Ze 70. let pak stojí za zmínku především film Muž, který spadl na Zemi (1976), v němž se lidsky vypadající mimozemšťan snažil dostat ze Země zpět na svou domovskou planetu.

Sovětský svaz byl v rámci filmové sci-fi tvorby poměrně produktivní, neb musel vytvořit protipól americké sci-fi produkci, v níž si úspěchy za dobývání vesmíru připisovali Američané. Ve filmu Planeta Bouří (1962) se proto stala prvními návštěvníky planety Venuše, kteří zde objevili prehistorický svět s dinosaury, právě sovětská skupina kosmonautů. V koprodukci s Polskem natočená Zkouška pilota Pirxe (1978) pro změnu pojednávala o riskantním letu na Saturn. Filmy Moskva-Kassiopeja (1973), Cesta vesmírem (1974) a Velká kosmická cesta (1975) zas vyprávěly o dobrodružstvích vesmírných lodí obývaných dětskou posádkou. Film Člověk obojživelník (1962) líčil příběh chlapce, jemuž zachránila život transplantace žáber ze žraloka, a ve filmu Akvanauti (1979) byl zas hlavní hrdina-potápěč konfrontován s rejnokem, který spolkl čip s paměťovou zálohou jeho zesnulé přítelkyně. Zcela svébytné a plné symbolismu byly pak filosofické a mysticky vyprávěné sci-fi snímky režiséra Andreje Tarkovského Solaris (1972) a Stalker (1979), které se zařadily k významným uměleckým klenotům světové kinematografie.

Zdroj: ČSFD