Evropská sci-fi tvorba od 50. do 80. let
Sci-fi filmy natáčené ve východní Evropě nebyly až tolik ovlivněny americkými žánrovými vzory a zachovaly si tudíž vlastní osobitý ráz, nejen co do námětů, ale též v rámci celkového provedení. Zdrojem řady zápletek byly leckteré literární klasiky – kupříkladu film o hledání civilizace na Venuši s názvem Mlčící hvězda (1959), natočený v koprodukci Polska a Východního Německa, vznikl podle knižní předlohy spisovatele Stanisława Lema, z jehož díla čerpal i československý sci-fi snímek Ikarie XB 1 (1963), jenž vizuálně odpovídal standardům hollywoodské sci-fi tvorby a vyvolal po svém uvedení výrazný mezinárodní ohlas. Některé filmy československého režiséra Karla Zemana, jako třeba Vynález zkázy (1958) nebo Na kometě (1970) vznikly zas jako pocta románům Julese Vernea. Kromě toho bylo v Československu natočeno několik sci-fi komedií, mezi nimi mimo jiné např. satirický Muž z prvního století (1961), jehož hlavní hrdina se ocitl v budoucnosti prostoupené komunistickými ideály, Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), v němž se strojem času cestovalo do minulosti s cílem zabít Alberta Einsteina a vyhnout se tak vyhlídkám na svět plný vousatých žen, nebo Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), kde hrátky s časem posloužily pro změnu skupině nacistů snažících se dopravit Adolfu Hitlerovi vodíkovou bombu.
Ve Francii natočil režisér a scenárista Jean-Luc Godard experimentální sci-fi Alphaville (1965) o světě řízeném umělou inteligencí, která zakázala veškeré emoce. Sci-fi element v podobě návštěvníků z jiných planet se objevil ve francouzských komediích Četník a mimozemšťané (1979) a Zelňačka (1981), v Polsku se zas sci-fi motivy projevily v komedii Sexmise (1983), ve které byli dva mužští hrdinové zmraženi v rámci vědeckého experimentu a probudili se do světa, v němž se ženy staly dominantním druhem a muži vyhynuli. V Itálii se k žánru sci-fi dostal hororový tvůrce Mario Bava, jehož Planeta upírů (1965) pojednávala o posádce vesmírné lodi, která se ve snaze najít na neznámé planetě zdroj nouzového signálu propadla do stavu nepochopitelné agrese. V koprodukci Východního Německa, Bulharska a Sovětského svazu vzniklo existenciální sci-fi drama Eolomea (1972) o dvou bývalých astronautech, kteří na jakémsi asteroidu snili o svém návratu na Zemi.
Zdroj: ČSFD