Incké náboženství

 

Incké náboženství bylo polyteistické. Nejvyšším bohem byl Inti , bůh Slunce (na obrázku), zobrazován jako muž, jehož hlavu zdobil zlatý terč symbolizující Slunce.Inti - bůh Slunce

Bohové byli pojmenováni podle planet, např. Jupiter = Pirua (strážce a pán provincií), Merkur = Catuilla (obchodníků, cestovatelů a poslů) nebo Saturn = Huacha (bůh morů, hladomorů, hromů a blesků).
Incké mýty byly tradovány ústně, do doby než je Španělští kolonizátoři zaznamenali. Někteří odborníci věří, že incké mýty byly zaznamenávány na quipus, andské provázky s uzlíky. Inkové věřili v reinkarnaci. Smrt pro ně byla pouze přechodem do dalšího světa. Většina Inků si představovala posmrtný svět velice podobný euro-americké představě nebe, pole pokrytá květinami a zasněžené vrcholky hor. Kvůli základnímu přesvědčení, že by se z těla vytratila životní síla a ohrozila jejich vstup do dalšího světa, se nesměly těla nebožtíků spalovat. Ti, kteří celý svůj život dodržovali incký morální kodex - ama suwa, ama llulla, ama quella (nekraď, nelži, nebuď líný) - se měli v posmrtném světě mnohem lépe. Dostali se do "sluncem vyhřáté" země, zatímco ostatní trávili věčné dny ve "studené" zemi. Inkové také praktikovali lebeční deformaci. Dělali to pomocí obmotání a utažení tenkého pruhu látky kolem hlavy novorozeněte, aby dosáhli více kuželovitého tvaru. Lebeční deformace byla prováděna kvůli odlišení sociálních tříd, přičemž se prováděla pouze šlechtě. Inkové prováděli dětská obětování a to hlavně během nebo po uplynutí důležitých událostí, například smrtí císaře.