
Kontakt
Mystika
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
1. v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským
2. v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence
3. v moderní době nejrůznější způsoby vytržení nebo vybočení z účelové každodennosti, k prožitkům zklidnění, hloubky, celistvosti a podobně
4. často pejorativně (mysticismus) - zastírání nevědomosti nebo zatemňování skutečnosti předstíraným tajemstvím
Mystérium
Pojem mystérium (latinsky mysterium) vychází z řeckého mysterion, tedy „tajný rituál“ či „tajné učení“. Jedinec následující mystéria byl zván mystes, tedy „ten, který byl zasvěcen“. Tento výraz byl odvozen ze slovesa myein, „zavřít, uzavřít“, v odkazu na tajemství (zavření „očí a úst“) nebo na to, že jedině zasvěcencům bylo dovoleno sledovat a účastnit se rituálů. Mystéria byla tedy školou, ve které všechny náboženské funkce byly uzavřeny nezasvěceným a ve které byl vnitřní chod držen v tajnosti před vnějším světem.
Mysterijní náboženství, posvátná mystéria či jenom mystéria byly náboženské školy řecko-římského světa, jejichž učení bylo vyhrazeno pouze zasvěceným (mystai). Hlavním znakem tohoto náboženství je mlčenlivost ohledně iniciačního rituálu a rituální praxe, kteréžto nemohou být zjeveny člověku mimo kult. Nejznámější mystéria antického světa byla eleusínská mystéria, která svým stářím předcházela dokonce i temné období. Mysterijní školy vzkvétaly během pozdního starověku; Julianus Apostata (4. st.) je znám tím, že byl zasvěcen hned do tří odlišných mystérií – obzvláště do Mithrova kultu.