Zázrak

 

Zázrak, div, kouzlo je, zejména v náboženstvích, označení mimořádného jevu či události, který není vysvětlitelný vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil, např. Boha, bohů, svatých, duchů či proroků, ať už samostatně nebo na prosbu lidí – modlitbu.

Zázraků rozeznávají náboženské systémy několik druhů, jako např.:

• zázračná vysvobození
• zázračná uzdravení
• zázračné nálezy
• zázračné činy

Za zázrak se považují i některá obrácení – konverze, prototypicky sv. Pavla nebo sv. Augustina po dlouholetých modlitbách jeho matky sv. Moniky.

Ze starověkého Řecka máme zprávy o zázracích, které měl provést Herakles. Pro starořeckou teologii byly důkazem Heraklova božství a staly se součástí evropské kultury. Mezi jeho zázračnými činy vyniká splnění dvanácti úkolů krále Eurystea díky jeho nadlidské síle.

Aristeas z Prokonnesu měl podle Herodota zemřít a opět ožít.

Filosof Apollónios z Tyany se měl narodit při zásahu bleskem své matky mezi sedmikráskami. Později sám konal zázraky, mezi jinými vzkřísil zemřelou dívku.

Historikové Tacitus a Suetonius zaznamenávají svatý zázrak učiněný císařem Vespasiánem. Vyprávění má shodnou strukturu, jako zázrak v Novém zákonu. Za smysl zázraku sám Suetonius podává, že se tím prokazuje Vespasiánův božský majestát.