Ájurvéda

Podle tradice jsou autorem Ájurvédy Brahmá, Pradžápati, Aśvinové a další. Slučuje v sobě různá díla o vědě a medicíně. Nejznámější i nejstarší staroindická pojednání o lékařství jsou Čaraka a Suśruta. K medicíně patří například na Západě proslulé dílo Káma-sútra od Vatsjájany.
Suśruta říká, že původně obsahovala sto tisíc veršů v tisíci kapitolách a Brahmá (Stvořitel) je jejím autorem. Brahmá tak měl učinit ještě před stvořením bytostí. Čaraka a Suśruta samhity jsou tantrické spisy.
Již v Rgvédě najdeme božské lékaře Aśviny, kteří vracejí zrak slepým a chromým dávají schopnost chodit. Jeden zvláštní mýtus mluví o mladé dívce Viśpalá, která při nějakém neštěstí přišla o jednu nohu, kterou jí Aśvinové nahradili nohou železnou. V Atharvavédě hymny na vyléčení nemocí a proti napadení člověka démonem, který způsobuje nemoc, se jmenují bhaišadžjáni, na rozdíl od těch, jejichž předmětem je udržení dlouhého života a zdraví. Tyto hymny se jmenují ájušjáni – výraz, který se později nahrazuje slovem rasájana, sanskrtským ekvivalentem pro alchymii.
První zmínka o nauce o chorobných změnách v lidském organismu se nachází již v Rgvédě. Raná buddhistická literatura se o tom také zmiňuje. Dílo Mahávagga v kapitole o léčivech se často odvolává na obsah Suśruty. Máme mnoho pozitivních historických důkazů o tom, že v době Buddhy a ještě i dřív nauka o nemocech a ájurvédská metoda léčebného postupu byla v oblibě. Z toho je zřejmé, že před narozením Hippokrata Indové již měli rozpracovaný systém medicíny. Kőrösi Csoma Sándor byl prvním, který poukázal na to, že tibetský kánon Tandžur obsahuje mezi jinými přeloženými texty i překlad Čaraky, Suśruty a Vághbatty.