Iridologie

Iridologie je diagnostická metoda, která na základě rozboru oční duchovky, očního bělma a panenky, dokáže určit příčiny zdravotních potíží nemocného a zároveň dokáže ze získaných poznatků stanovit i jejich pravděpodobný vývoj. Její název pochází od latinského slova iris = duhovka, metodu je možné aplikovat také na zvířata. Iridologie vznikla ve druhé polovině 19. století a za jejího zakladatele je považován maďarský lékař Ignatz von  Pezcely.

Diagnóza stavu organismu je určována na základě poznatku, že na všech zakončeních lidského těla (uši, ruce, chodidla) existují nervová zakončení jednotlivých orgánů (reflexní plošky), na kterých se promítá stav orgánů, kterým tyto reflexní plošky náleží. Tento poznatek platí i pro oční duhovku, kde se také promítá stav jednotlivých orgánů a celého našeho organismu. Oko je propojeno s mozkem a celou nervovou soustavou optickým nervem, přes který mozek vysílá do oční duhovky stav jednotlivých orgánů v těle a stejně tak i naše psychické procesy. Pokud má některý orgán zdravotní potíže, případně je geneticky negativně ovlivněn, promítne se jeho stav v duhovce ve formě pigmentace, uvolněných vláken duhovky nebo formou trhlin, tzv. lagun. Může dojít také ke změně tvaru panenky a duhovky nebo ke změně barvy a projasnění duhovky.

Metoda vyžaduje odborné znalosti a přesné diagnostické přístroje. Ve spojení s alternativní medicínou může pomoci zlepšit stav pacienta a vyléčit ho. Postup léčby je možné sledovat na očních duhovkách, kde se obraz nemoci také mění a pokud dojde k vyléčení, projevy na duhovkách úplně zmizí. Pokud však došlo k patologické změně nemocného orgánu, zůstávají její projevy v duhovkách již natrvalo.