Buddha předal učení třem různým typům lidí. Těm, kteří se chtěli vyhnout utrpení, předal učení o příčině a následku (Malá cesta, sanskrt. hínajána). Ti, kdo chtěli učinit více pro druhé, obdrželi učení o soucitu a moudrosti (Velká cesta, skt. mahájána). Lidi, kteří měli silnou důvěru ve svou vlastní buddhovskou podstatu, učil Diamantovou cestu (skt. vadžrajána).
Při tom se buď manifestoval ve formách podobných hologramům nebo žákům svůj osvícený vhled do podstaty mysli zprostředkoval pomocí nauk Velké pečeti (skt. mahámudra). Diamantová cesta nás učí prožívat svět bohatým a sebeosvobozujícím pohledem. Její cvičení probouzí hluboké vnitřní bohatství, vede ke spontánnímu stavu bez jakéhokoli předstírání. Rozvíjí neohroženost stejně jako každou jinou osvícenou vlastnost mysli.

Od roku 1972 založil lama Ole Nydahl na přání 16. Karmapy přes 300 buddhistických center linie Karma Kagjü po celém světě, většinu z nich v Evropě. Například v Německu, Rakousku a Švýcarsku funguje přes 70 skupin, také v Polsku a Dánsku je buddhismus uznávaným duchovním směrem.
Od roku 1994 se rozvíjí také v Čechách a poslední dobou i na Slovensku.Všechna meditační centra jsou založena na přátelství a idealismu jejich členů. Z Evropy pochází také 30 žáků, kteří na přání lamy Oleho vyučují Diamantovou cestu ve světě.
Pro západní svět je důležité, že všechna centra linie Karma Kagju na východ od Rýna předávají laický a jogínský způsob realizace podstaty mysli (buddhismus Diamantové cesty). Ten je založen především na rozvoji jasnosti a samostatnosti, jež jsou v dnešním světě tak důležité.
Obecně se dá říci, že Diamantová cesta stojí na třech základních pilířích. Těmi jsou prokazatelné vědomosti zbavené všech dogmat, meditace a metody, jak upevnit již dosažené roviny vědomí. To činí z Diamantové cesty nejúčinnější metodu buddhismu, jež je přístupná modernímu světu. Pomáhá rozvinout vlastní vnitřní bohatství pro dobro všech bytostí.

www.bdc.cz
 
   

Karma Kagjü

 

Na začátku 11. století se proslulý tibetský jógin Marpa (nazývaný také locáwa, „Překladatel") vydává na pouť do Indie, kterou za svůj život zopakuje ještě dvakrát. Přináší odtud učení mahásiddhy Náropy a jeho učitele Tilopy. Tato nauka, jejíž základ tvoří realizace stavu mahámudry („velké pečeti"), se spolu s meditačními technikami známými jako šest jóg Náropových stává nejhlubším učením školy nesoucí označení Kagjüpa (tib., dosl.: „ústní tradice"). Do této linie předávání nauky patří rovněž Marpův žák – jógin, asketa a také básník Milaräpa – známý velikou oddaností a láskou ke svému učiteli. Milaräpův žák Gampopa proslul svou dokonalou znalostí Nauky, za jeho života se formuje samostatná škola se jménem Dagpo-kagjü, po jeho smrti se z ní postupně vyvíjejí čtyři další „podškoly" náležející k linii Kagjü. Na Západě se nejznámější z nich stala škola Karma-kagjü odvíjející svůj původ od prvního karmapy Düsum Khjenpy. Učení Karma-kagjü proto velmi úzce souvisí s linií karmapů, bytostí považovaných, podobně jako linie dalajlamů, za živoucí emanace bódhisattvy Avalókitéšvary (tib. Čänräzig). Existence takové linie tulků-převtělenců byla předpovězena Buddhou Šákjamunim a rovněž mistrem Padmasambhavou.

 

Karmapa

Jeho Svatost Karmapa je považován za nejdéle vědomě se zrozujícího lamu (tib. tulku) Tibetu a je označován jako „živý buddha“. Je duchovní hlavou linie Karma Kagjü, jedné ze škol tibetského buddhismu.

Slovo karmapa znamená v překladu „pán aktivity či muž činu“ nebo „mistr karmy“. Představuje aktivitu všech buddhů. Podle tradice tibetského buddhismu se před více než 2 500 lety objevil po boku Buddhy Šákjamuniho jako bódhisattva Milující oči (tib. Čänräzig, sa. Avalókitéšvara) a následně se mnohokrát zrodil v Indii jako realizovaný jógin. Jeho příchod byl údajně předpovězen Guru Rinpočhem a dle tibetského výkladu i v mahájánových textech Samádhirádža sútra a Lankávatára sútra. Od 12. století se rodil severně od Himálaje již jako Karmapa. Jeho linie pokračuje nepřerušeně již 800 let.

Vyhledání a rozpoznání následujícího vtělení karmapy bývá úkolem nejbližších souputníků či žáků předešlého karmapy. Děje se tak obvykle na základě indicií, které za tím účelem karmapové zanechávají. Často se může jednat o dopis, v němž odcházející karmapa označí místo a čas narození svého „následovníka“, jeho rodiče nebo zvláštní okolnosti a znamení, jež budou jeho narození provázet. Rozpoznání může napomoci také zvláštní chování dítěte, jež je vtělením nového karmapy – může například rozeznávat osoby či předměty spojené s předchozím karmapou, které ve svém novém vtělení neměl žádnou možnost vidět nebo se s nimi setkat.