Gelugpa

Ve 14. století působí v Tibetu dva další významní učitelé. Oba z nich významně ovlivnili další vývoj svých linií přenosu. První z nich – mistr Longčhenpa – patří do tradice Ňingmapa. Jeho velkým přínosem se stal nový výklad učení dzogčhenu, kde spojil tradici mistra Padmasambhavy s dalším pojetím dzogčhenu pocházejícího od mistra Vimalamitry. Proslul rovněž jako velký učenec, páteř jeho díla tvoří spisy označované jako „Sedm pokladnic" (tib. Dzö-dün).
Longčenpovým současníkem byla další velká osobnost tibetského buddhismu – mistr Congkhapa. Stal se zakladatelem poslední ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu – školy Gelugpa (tib., dosl.: „škola ctnostného chování"). Proslul svou neobyčejnou učeností; ve svých dílech mimo jiné zdůrazňuje studium „pěti vědních oborů" (gramatiky, umění a matematiky, medicíny, logiky a filosofie). V jeho pojetí filosofie hraje klíčovou roli zejména učení mádhjamaky – nauka o „střední cestě".
Jak již bylo zmíněno výše, opírá se škola Gelugpa zejména o učení tradice Kadampa. I zde je proto kladen velký důraz na rozvíjení osvícené mysli – bódhičitty umožňující zakusit vhled do pravé podstaty všech jevů.
Důležitá role je rovněž přisuzována dodržování mnišských pravidel (vinájí) a dokonalé znalosti buddhistických textů, a to jak jejich přesného znění, tak i všech úrovní významu. Z tohoto základu se pak odvíjí správná meditační praxe.
Nejvyšší představitel školy Gelugpa je na Západě označován jako dalajlama (mong.-tib., dosl.: „učitel [jehož moudrost je jako] oceán"). Tento čestný titul udělil třetímu představenému školy Gelugpa mongolský kníže Altan-chan. Počínaje 17. stoletím se dalajlamové stávají rovněž politickými představiteli země.