Rozdělení védské literatury

 

 

Rigveda

• Úvod, vyhledávání (PDF - 1,5 MB)
• 1. kniha (PDF - 1,2 MB)
• 2. kniha (PDF - 0,3 MB)
• 3. kniha (PDF - 0,4 MB)
• 4. kniha (PDF - 0,4 MB)
• 5. kniha (PDF - 0,4 MB)
• 6. kniha (PDF - 0,5 MB)
• 7. kniha (PDF - 0,5 MB)
• 8. kniha (PDF - 0,8 MB)
• 9. kniha (PDF - 0,6 MB)
• 10. kniha (PDF - 1 MB)

Samaveda

• Aranyaka-Ganam (PDF - 0,5 MB)
• Gramegeya-Ganam (PDF - 1 MB)

Kathakam

• 1. kniha (PDF - 0,2 MB)
• 2. kniha (PDF - 0,2 MB)
• 3. kniha (PDF - 0,2 MB)

Védy

Pod pojmem védy rozumíme buď vlastní védské samhity (striktní hledisko) nebo cokoli, co vychází z védského učení (obecné hledisko). Proto lze říci, že védy nejsou kanonizovaným celkem, ale neustále se rozvíjejí. I v dnešní době, když mudrc napíše dílo, které má základ v kterémkoliv védském odvětví, automaticky se zařazuje do véd (a za 50 let se může stát autoritou). Když se duchovní učitelé v Indii odvolávají na védy, zpravidla mají na mysli upanišady, někdy i purány.

Inspirované písně, které Árjové s sebou přinesli do Indie jako svůj nejvzácnější poklad, byly sebrány – jak se všeobecně předpokládá – v odpověď na výzvu, aby byly uchovány. Došlo k ní tehdy, když se Árjové setkali ve své nové vlasti s velkým počtem vyznavačů jiných bohů. Touto sbírkou je Rgvéda. Sámavéda je sbírkou čistě liturgickou. Většina jeho obsahu se najde v Rgvédě, a dokonce ani hymny, které jsou pro Sámavédu specifické, nemají odlišná čtení, jež by nebyla obsažena jinde. Všechny písně jsou uspořádány pro zpívání při obětech. Jadžurvéda podobně jako Sámavéda slouží rovněž liturgickým účelům. Tato sbírka byla uspořádána tak, aby vyhověla požadavkům obřadného náboženství. Whitney píše: „Za raných védských dob byla oběť stále ještě v podstatě nespoutaným aktem zbožnosti, který nebyl svěřen péči sboru privilegovaných kněží ani přesně určen ve svých menších podrobnostech, nýbrž byl ponechán svobodné vůli, toho kdo vzdával oběť za doprovodu hymnů a zpěvů Rgvédy a Sámavédy, aby tak ústa obětujícího nebyla němá, zatímco jeho ruce předkládaly božstvu dar, k němuž ho srdce podnítilo.... Jakmile však během času rituál nabýval stále formálnějšího charakteru a stal se nakonec přísným a dopodrobna upraveným sledem jednotlivých úkonů, byly nejen přesně fixovány verše, jež se měly při obřadu citovat, nýbrž byl z nich sestaven jakýsi sborník výroků, slovních formulí, zaměřených na to, aby tak vysvětloval, omlouval, žehnal, dával mu symbolický význam apod. Tyto obětní formule byly nazvány jadžus, z kořene jadž – obětovat. Jadžurvéda je vytvořena z těchto formulí, částečně v próze a částečně ve verších uspořádaných v takovém pořádku, v jakém jich mělo být užíváno při obětech.“ Sbírky Sámavédy a Jadžurvédy musely být zřejmě uspořádány v údobí mezi sbírkou Rgvédy a obdobím bráhman, kdy se pevně ustálilo obřadní náboženství.
Každá véda se skládá ze tří částí, známých jako mantry, bráhmany a upanišady. Sbírka manter neboli hymnů se nazývá samhitá. Bráhmana obsahují předpisy a náboženské povinnosti. Upanišady a áranjaky jsou závěrečné oddíly bráhman zabývající se filosofickými problémy. Upanišady v sobě zahrnují mentální pozadí celého pozdějšího myšlení země. Studium rgvédských hymnů je nezbytné pro každý přiměřený výklad indického myšlení. Mezi složením a sebráním těchto hymnů uplynula jistě dlouhá doba. Max Müller rozděluje dobu samhit na dvě období, období čhandasů a období manter. V prvním období byly hymny skládány.

Bylo to tvůrčí období charakterizované skutečnou poezií, kdy city lidí samy tryskaly v písních; nemáme stop po obětech z té doby. Jedinou obětí bohům byla modlitba. V druhém období byly hymny uspořádány prakticky v té formě, v níž je nacházíme dnes. V tomto období se pomalu vyvíjely obětní ideje. Kdy přesně byly hymny složeny a sebrány, je věcí dohadu. Jsme si jisti, že byly běžně rozšířeny asi v 15. století př. n.l. Buddhismus, který se začal šířit v Indii kolem r. 500 př. n.l., předpokládá nejen existenci védských hymnů, nýbrž i celé védské literatury, včetně bráhman a upanišadů.

Rgvéda-samhitá neboli Sbírka vědy o písních se skládá z 1017 hymnů neboli súkt, které obsahují vcelku 10.600 slok. Je rozdělena do osmi aštak, z nichž každé má osm adhjáj neboli kapitol dělících se pak dále na vargy neboli skupiny. Někdy je sbírka dělena na 10 mandal neboli kruhů. Toto rozdělení je populárnější. První mandala obsahuje 191 hymnů a je připisována zhruba patnácti různým autorům – ršiům (mudrci nebo věštci), jako byli Gautama, Kanva atd. V uspořádání hymnů se odráží určitý princip. Hymny, obracející se k Agnimu, jsou na prvém místě, k Indrovi na druhém a potom přicházejí ostatní. Každá ze šesti následujících mandal je připisována jedné rodině básníků a má totéž uspořádání. V osmé mandale nemáme žádný určitý řád. Podobně jako první je připisována jedné řadě různých autorů. Devátá mandala se skládá z hymnů, obracejících se k Sómovi. Mnohé z hymnů osmé a deváté mandaly se nalézají též v Sámavédě. Desátá mandala je zřejmě pozdějším dodatkem.