Kabalistická andělská hierarchie

V judaismu navíc angelologie hledala oporu v Bibli a svůj plný rozkvět nalezla v kabale. V kabalistické škole v Geroně, katalánském prostředí 12. století, umožnilo přiřazení anděla k 72 segmentům zvěrokruhu, z nichž každý měl 5°, sestavit horoskopy, které inkulturovaly pohanské astrologické tradice, rozšířené Tetrabiblos Claudia Ptolemaia, a obcházely tak zákaz, aby zbožní Židé důvěřovali hvězdám zvěrokruhu. Číslo 72 nebo jeho násobek 216 bylo spojeno s božím jménem Šem ha-meforaš, které vzniklo převzetím jednoho nebo tří písmen ze jmen 72 andělů.

Podle kabaly, jak ji popisuje hermetický řád Zlatého úsvitu, esoterické sdružení z 19. století, každému sboru andělů v židovské hierarchii velí archanděl a odpovídá jednomu ze sefirotů.

Úroveň	Sbor andělů	Překlad	Archanděl	Sefira
1	Hayot Ha Kodeš	Posvátní tvorové	Metatron	Keter
2	Ofanim	Kola	Raziel	Chokma
3	Erelim	Trůny	Tzafkiel	Binah
4	Hashmallim	Volitelé	Tzadkiel	Chesed
5	Serafín	Hořící	Khamael	Gevurah
6	Malachim	Poslové, andělé	Raphael	Tipheret
7	Elohim	Bohové	Haniel	Netzach
8	Bene Elohim	Božští synové	Michael	Hod
9	Cherubín	Opevnění	Gabriel	Yesod
10	Ishim	Lidé	Sandalfon	Malkuth

 

Kabala

 

Židovské tajné učení, jehož základem je esoterní judaismus, podle G. Scholema (1957) druh židovské mystiky. Původ kabaly je nejasný: podle legendy sdělil bůh toto tajné učení Mojžíšovi na hoře Sinaj, a ten je dále předal několika vyvoleným. Celá staletí se pak šířilo jen ústním podáním. Neokultisté kladou základy kabaly do V. stol. po Kr. a odvozují ji od gnose (v.), což je sporné. Samo slovo “kabala” (původně psáno se dvěma “b”) je odvozeno ze slova “kábal” (“kébil”), které znamená obdržet něco, resp. ze slova “kibbel”, které znamená ústně něco sdělit, obdržet ústní sdělení. Hebrejsky se slovo kabala píše - odprava doleva - l k q (l-b-q). 

Zdá se, že nejspolehlivější je spojovat původ kabaly s historickou osobností Mojžíše, neboť se na jednom místě v Mišně (sepsané r. 180 po Kr. rabínem Judou; tvoří součást talmudu) se praví: “Mojžíš dostal (“kibbel”) na Sinaji Thoru (tj. Zákon) a předal ji (“messara”) Josuovi...” Slovo “kibbel” se zde vykládá jako “obdržet něco seshora”, tedy něco jako zvěstování. Někteří kabalisté odvozují kabalu od praotce Abraháma, jiní dokonce od Adama. Výše citovaná pasáž z talmudu v podstatě říká, že Mojžíšovi se dostalo na hoře Sión božího zvěstování, které předal Josuovi. V bibli se však hovoří pouze o tom, že Mojžíš měl vystoupit na horu Sión k bohu spolu s Árónem a převzít zde pro lid boží přikázání (II. Mojž. 19 - 20). Potom však Mojžíš na horu Sión vystoupil znovu, tentokráte sám, aby od boha dostal “kamenné desky - zákon”. Oblak zakrýval horu po šest dní a Mojžíš tu pobýval čtyřicet dní a čtyřicet nocí (II. Mojž. 24). Z toho, co zde bůh řekl Mojžíšovi, je však zřejmě známo jen něco - a to se týká především božího kultu (podle bible “směrnice pro vybavení kultu” a také “provedení směrnic o bohoslužbě” - II. Mojž. 25 - 40). Máme-li tedy věřit rabínské tradici, bůh sdělil na hoře Sinaj Mojžíšovi tajné učení, které bylo dále po celá staletí sdělováno jen vybraným jedincům. Tímto tajným učením byla kabala.